Prokletá 'Princezna' [DOKONČENO]

Přiznání

,,CO JSEM SI JAKO MYSLEL?! ŽE SE PŘEDE MNOU PROMĚNÍ A VŠE BUDE DOBRÝ?! CO MĚ TO JENOM NAPADLO?!" řval Adrien ve svém pokoji. Nikdo nebyl doma a tak si to mohl dovolit. Nathalie a jeho otec byli na módní přehlídce.
Přecházel po pokoji a tahal se za vlasy. Byl to blbec. Neměl si vymýšlet. Marinette by se vrátila s ním domů, vyřešili by to a bylo by to v pořádku.
Vykoukl z okna. Zrovna zapadalo slunce. Co asi dělá? Odpustí mu? Zlobí se?
Poslední paprsek zmizel za němu a celé Paříži známé věži a on sklopil zrak k zemi. Co jen bude dělat? Řekl plno věcí, které ho mrzely. Někdo mu zaťukal na dveře. ,,Dále." řekl otočený zády ke dveřím a stále koukal do země.
,,Vím, že mě nechceš vidět.." uslyšel tenký hlásek.
Pomalu se otočil a zhrozil se. Rychle se dostal k dívce a chytl ji do náruče.
,,Rodiče stále nejsou doma." pípla.
,,K Alye jsem nemohla a..a.."
,,Ššš..Kdo ti to udělal?"
,,Nějaká kočka mě chtěla sežrat..S těží jsem se proměnila..O-omlouvám se.." řekla tiše.
Donesl ji na svou postel a doběhl do koupelny, kde namočil hadřík.
Hned na to se vrátil k Marinette, která byla pěkně zřízená a začal jí ohledávat tělo, jestli na něm nemá rány. Byla jen potlučená a měla rozříznutou ruku.
Oba dva mlčeli. Pak se Adrien odhodlal.

,,Matka umřela kvůli mně. Byla to autonehoda..Když mi bylo šest, vběhl jsem do silnice, kde se ze zatáčky řítilo auto. Matka volala s otcem. Pamatuji si, že upustila telefon na chodník, rozběhla se ke mně, odstrčila mě na stranu a jí samotnou auto přejelo. Doslova. Otec už ke mně není tak láskyplný, protože ví, že kvůli mně umřela jeho láska a manželka. Nedivím se mu. Chybí mi.."
,,To-to jsem nevěděla..Omlouvám se.." Marinette se zvedla do sedu a chlapce - který už ronil slzy smutku a žalu objala.
,,Bude to dobrý.. Jsem tu s tebou." utěšovala ho.
,,Myslela jsem, že když tě odmítnu, ochráním se před tvými fanynkami. Přišla za mnou Chloe a Lila jednou na záchody, před tím, než jsi mi vyznal lásku. Řekli mi, že se k tobě nehodím a tvoje fanynky mě zničí. Lekla jsem se a proto jsem tě odmítla. Myslela jsem si, že ochráním nás oba, abych ti nezničila kariéru a sobě život." Přiznala. Konečně. Kdyby byla před zrcadlem, možná by si všimla, že její náušnice změnily barvu. Byly červené s černými puntíky.
,,Všeho bych se kvůli tobě vzdal, Marinette."

(͡° ͜ʖ ͡°)

Vůbec nevim, kdy Adrienova matka zemřela nebo nezemřela a tak jsem si vymyslela věk. Snad to nevadí:)
Toto je věnováno vám všem:)
Na profilu mám další povídku, jen ne s Beruškou.
Doufám, že si užíváte prázdniny a tuhle kapitolu věnuji vám všem.
Mějte se kakajkově^^