Prokletá 'Princezna' [DOKONČENO]

..Musí ti odpustit

,,Tak jak by měl ten tvůj skutek vypadat?" zeptal se Adrien, protože už mu docházely nervy. Buď byla Marinette moc malá, slabá, anebo to bylo neuskutečnitelné.
,,Už snad po sté ti říkám, že nevím!" pískla malá beruška, která právě pila vodu z víčka od pet lahve.

,,Ale jak ti mám pomoct, když nevím jak?" vjel si Adrien frustrovaně rukama do vlasů. ,,Tak tě prostě rozplácnu." zavtipkoval. Marinette se zamračila. Nebylo fér, že si jí takhle dobíral.

,,Mám ještě skoro celý měsíc. Nějak to půjde." usmála se beruška. Někdo zaklepal na dveře. ,,Adriene? Máte focení v ateliéru. Kvůli tomu dešti se to přesunulo na suché místo."

,,Už jdu, Nathalie." řekl nahlas.

,,Zvládneš to tu sama?"

,,To víš, že jo. Zkusím přijít na to, jak se dostat z tohohle těla." ušklíbla se.

Adrien se ještě pousmál a zmizel z pokoje.

,,Tak co teď? Na nic nepřijdu. A jako beruška jsem na nic."

Zívla si a zavřela oči. Spánek přišel vhod.

''˙˙''˝˝¨¨°°˘˘^^ˇˇ~~

,,Jsem tu!" zvolal Adrien, když vyčerpaně vpadl do pokoje. Uviděl ji, jak spí a tak utrhl list z jeho květiny a přikryl ji. ,,Dobrou, ty jedna mrcho."

,,Adriene? Jsem to doopravdy já?"  zeptala jsem se. Nebyla jsem žádná otravná beruška! Měla jsem svoje typický vlasy a vzrůst! Adrien stál naproti mě a usmíval se. Tak jako tehdy. Ale ne. To ne! ,,Jsem moc rád." ještě víc roztáhl úsměv a chystal se říct ty dvě ohavný slova. ,,Ne." zarazila jsem ho. ,,Já nenávidím tebe a ty mě. Tak to prostě bude. Ani se neobtěžuj." odbyla jsem ho. Zatvářil se zmateně a zlomeně. Ať ten sen už skončí! Jeho výraz byl stejný, jako když se mi to pokusil říct poprvý. Byl tak zničený. Dva tejdny nebyl ve škole a pak začaly ty naše hádky. Jednou mi učitel na matiku řekl, že bych měla být ta stará Marinette, ale copak to jde, když vás furt buzeruje Agreste? Nemůžu být ta stará Marinette! Já jsem prostě mrcha. ,,Adriene?" zeptala jsem se opatrně. ,,Nemluv na mě." řekl chladně a vypařil se. Obklopila mě bílá a zjevil se ten dědek. ,,Vím, že nejsem normální, takže jsi mě přišel odčarovat?" zasmála jsem se. Neudělal by to. Je stejně krutý, jako já. ,,Nevíš si rady, že?" uchechtl se.

Poraženecky jsem kývla hlavou. ,,Musí ti odpustit člověk, kterému jsi nejvíc ze všech ublížila." řekl jako nějaké poselství. Pootevřela jsem pusu a zadívala se na toho staříka mírně vyděšeně. To snad nemůže myslet vážně! ,,Al-" než jsem stačila cokoliv říct, byl pryč.

Jak by mohl někdo odpustit malé berušce, aniž by přitom neomdlel? A kdo by to tak mohl být? Ublížila jsem hodně lidem..

,,Marinette!" dloubl blondýn do malé berušky a ta se s trhnutím probudila. ,,Co?" kňukla.

,,Utekla ti potrava, budeš jí muset chytit." pobaveně se zamračil. ,,Já si jdu jen udělat popcorn, počkej s tím chytáním na mě!" rozesmál se a opustil pokoj.