Bez doteku

Kdo to sakra je!?

Zazvonilo na přestávku a já se s úsměvem postavila ke dveřím schválně s mobilem v ruce. Dveře se otevřely a vyšla z nich učitelka. S pohledem na můj mobil se zašklebila a já okolo ní prošla do třídy. Najednou někdo vyprskl smíchy, ale já to nevnímala. "Ty vole! Pojďte se na to podívat, to fakt vypadá jako ona." Tentokrát se to nedalo ignorovat. Přešla jsem k vedlejší lavici, kam se pomalu nashromáždila celá třída. Dívali se na mojí kresbu a u toho se pochechtávali. "Tak tohle jde na nástěnku," promluvil kluk jménem Mike a vzal mojí kresbu. Všimla jsem si, že je papír pokreslený i zezadu. K čertu se mnou a s mým neplýtváním stránek!

"Počkej, něco je i zezadu," řekl Ryan, kterého jsem si všimla až teď. Kresbu obrátili a položili zpátky na lavici. Byl na ní Will se štěnětem, které si pořídil teprve minulý měsíc. Jmenuje se Marty a je to ten největší mazel na světě, který má svojí roztomilostí zahnat všechny zloděje z domu, kde Will bydlí ještě s pár lidmi. 

"Kdo to sakra je!?" zeptal se mě celkem neomaleně Derek. Pokrčila jsem rameny, protože jsem se jim vážně nehodlala svěřovat s příběhem o nevlastní rodině. "Will," pronesla jsem zřejmě nedostačující odpověď a než stihl někdo něco říct, zeptala jsem se: "Tu kresbu mi asi nevrátíte?" "Ne, stejně je zmuchlaná a my chceme mít obličej naší překrásné paní učitelky pořád na očích." Nick se na mě jenom zazubil a pak připíchl kresbu na třídní nástěnku. "Nechceš nakreslit ještě češtinářku a tělocvikáře?" Uchechtla jsem se. "Až mě něčím naštvou a začnou mi připomínat upíry a vlkodlaky, určitě se ti ozvu."

.....................

Když jsem přišla domů, Ema už tam byla. Ta žena, která mě odvedla do dětského domova. Občas sem chodila a ptala se mě jak se mám, jak se mi daří ve škole a podobně. Navštěvuje hlavně menší děti, ale kvůli mým 'problémům' s doteky, chodí celkem často. Teď se zrovna o něčem bavila s Emily a obě u toho pily čaj. "Dobrý den, ahoj Emily," pozdravila jsem je slušně. "Ahoj Miriam, posaď se k nám."

Psychicky jsem se obrnila proti jejím otázkám. "Už máš nějakého chlapce?" Zakuckala jsem se. Tahle otázka tu ještě nebyla. "Ne, nemám," odpověděla jsem a cítila jak mi hoří tváře. "Tak snad nějaké děvče?" zeptala se až přehnaně mile. Vykulila jsem na ní oči. "Ne!" Tohle bude peklo!

Z trapné chvíle mě zachránil zvonek. "Dojdu tam!" řekla jsem a tím usadila Emily zpátky do křesla. Prudce jsem otevřela dveře. "Co..." Zírala jsem na Nicka. "Co tady do hajzlu děláš!?" iritoval mě jeho debilní úsměv.  "Zapomněla sis ve třídě sluchátka. Tak jsem si řekl, že bys asi..." "Nicku!" vyndala jsem svoje sluchátka z kapsy a ukázala mu je. "Jak víš kde bydlím?" On se jen zazubil a pokrčil rameny. "Ryan mi to řekl. Navíc dneska jsme si spolu přece domluvili rande ne?" Prohrábla jsem si vlasy a svěsila hlavu. "Ty jsi domlouval a já tě ignorovala. Stejně nemůžu." Nechápavě se na mě podíval a chtěl něco říct. V tu chvíli se ale ozvala Ema. "Miriam s kým to tam mluvíš?" Stoupla si vedle mě a podívala se na Nicka. Povzdechla jsem si. "Tohle je Nick, můj spolužák. Nicku tohle je Ema."

Potřásli si rukou. "Těší mě paní Allenová," řekl Nick a já ho chtěla zabít. "Tohle není..." "Já nejsem její matka," řekla Ema přeslazeně. Nick na mě hodil nechápavý pohled. "Nechceš se k nám přidat Nicku? Dát si čaj a pár sušenek, třeba mi prozradit jak se tady Miriam daří ve škole." Vražedně jsem se na něj podívala a nenápadně kývala hlavou. "No to bych...." "Nick už je na odchodu Emo, nechci ho zdržovat, nebude ti vadit když ho vyprovodím?" Zdálo se mi to, nebo jsem právě předešla katastrofě?

Ema chvíli váhala, ale pak přikývla. "Promluvíme si jindy, ale pak už se z toho nevyvlíkneš Miri." Kývla jsem jakože rozumím a jemně drcla Nicka do zad. Když jsme byli z doslechu řekla jsem: "Jdi přede mnou, jdi rychle a hlavně se neotáčej." 

Když už jsme byli i z dohledu zastavila jsem. Nick si toho všiml a zastavil taky. "Co to bylo?" zeptal se. Povzdechla jsem si. Měla bych mu říct pravdu. "Když pomlčíš o tom, že jsi vůbec něco viděl, půjdu s tebou na to rande." Zářivě se na mě usmál. "Beru! Tak zítra po škole?" "Zítra nemůžu, brigáda," řekla jsem skoro omluvně. "Co třeba ve čtvrtek?"  Kývla jsem a už se otáčela, ale on zase začal mluvit. "Nemáš mě doprovodit domu? Co když mě někdo cestou zatáhne do křoví a znásilní mě?" řekl tak hystericky, že jsem se musela zasmát. "Tak mu pošlu děkovnej dopis." Zakroutil hlavou a já už couvala s úsměvem zpátky. "Měj se!" křikla jsem na něj a konečně se otočila. "Tak ve čtvrtek Miri!"  

Toulala jsem se místním parkem a sedla si k malému rybníčku, na kterém plavaly kachny. Kdybych tady měla svůj blok, už kreslím. Jenže nemám a tak tu jen tak sedím a počítám větve stromu nade mnou. "Ten strom je fakt zajímavý!" řekl ironicky a já se musela pousmát. "Lepší jak ty bez trička," zalhala jsem a Ryan se uchechtl. "Co tady vůbec děláš?" zeptal se a sedl si na lavičku ke mně. "Utíkám z domova, ty?" Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechl. "Kdyby ses na mě koukla, určitě bys to poznala." Hrubě jsem si povzdechla. "A nemohl bys mi to radši říct?" Uchechtl se a cvrnkl mě do ramene. "Ne dokud na mě budeš vrčet." Naštvala jsem se a podívala se na něj. "To není vrčení, to je můj 'ježiš to je debil' povzdech," vysvětlovala jsem mu tak nahlas, že se starší pár naproti zvedl a s nadávkami na nás odešel. Musela jsem se nad tím pousmát a Ryan si přisedl blíž. Obtočil jednu svojí ruku okolo mých ramen a já se sakra modlila, aby jsem nevyvolala nějakou vzpomínku. Byla jsem napjatá jak struna a on se mi kvůli tomu smál. "Proboha! Se trochu uvolni, vždyť se ti to líbí," řekl a rty se otřel o moje ucho, přes které hned nato přejel zuby. Naklonila jsem hlavu na stranu. Ano! Líbí se mi to, ale říct ti to nemůžu. Políbil mě na krk a já vypustila z pusy zadržovaný vzduch. Cítila jsem jak se usmál. Srát na vzpomínky! Stejně si každý myslí, že jsem divná. 

Natočila jsem hlavu k němu a políbila ho. Pravou rukou jsem mu projela vlasy a levou se držela za jeho rameno. Nechápu jak jsem se mu dostala na klín, ale stejně to dál nedošlo... "Miri?" zeptal se mě povědomý hlas a já doslova seskočila z Ryana. "Ahoj Wille," řekla jsem nervózně s rukou na krku. Kurva...