Bez doteku

Všechno je v prdeli

Nikdy jsem na rande nebyla, překvapivě. Bude to neskutečná nuda, určitě si nebudeme mít o čem povídat a....  "Těšíš se na dnešek?" zeptal se mě s úsměvem Nick. "Po pravdě? Vůbec, chci to mít už za sebou." Protočil oči. "Půjdeme ke mně a zahrajeme si nějaký videohry. Tak nějak mi došlo, že by se ti moc pozornosti nelíbilo." "Beru!" vyhrkla jsem. Výborně, teď nehrozí ztrapnění na veřejnosti. Zasmál se, zakroutil hlavou a odešel za Ryanem. Něco mu říkal a Ryan se u toho jen přiblble usmíval. Najednou se prudce napřímil, podíval se zlostně na Nicka a pak na mě. Pak jsem zaregistrovala jen jak se Ryan válí na Nickovi a snaží se ho praštit. Musela jsem se nahlas zasmát, protože vypadali jako malí kluci.

Otevřeli se dveře a já už ani nezvedla hlavu. Když já nevidím ježibabu, ona nevidí mě. Jaký to ďábelský plán! "Vedu vám nového spolužáka, nechceš se představit?" zeptala se nepříjemně a já musela zvednout hlavu. Vedle ní stál kluk v černé mikině. "Ani ne," řekl a mířil rovnou ke mně. Odsunula jsem židli, ale on si jí přisunul zpátky a prudce mě chytil za ruku. Nic se nestalo. Rozhlédla jsem se okolo sebe, každý nás musel určitě sledovat. Další překvapení, každý si hleděl svého.

"Co jsi zač?" zašeptala jsem. Uchechtl se a pustil mojí ruku. "Nemusíš šeptat, když jsi vedle mě, jsi všem ukradená." Pokývala jsem hlavou a rozhodla se to vyzkoušet. "Fajn, tak co si kurva zač?!" křikla jsem na něj. Nikdo se neotočil.

"Jsem jako ty. Nejsem obyčejný a ty bys to poznala, potkat nás víc." Naklonila jsem hlavu na stranu. "Tak proto na tebe moje 'schopnost' nefunguje? Protože taky nějakou máš?" Přikývl. "A co po mně chceš?" zeptala jsem se ho nedůvěřivě.  "Spíš co chceš ty po mně. Můžu ti pomoct ovládnout tvoje schopnosti." Šokem jsem trochu pootevřela pusu. Už jsem byla prakticky smířená s životem v ústraní a bez doteků. "A...a....c-co by jsi z-za to chtěl?" Ďábelsky se usmál. "Vždycky se hodí u někoho mít laskavost. Tak co, platí?" napřáhl ruku. Po menším zaváhání jsem jí uchopila a tělem mi projela vlna důvěry. Zároveň jsem si všimla, že už nejsme všem naprosto lhostejní. Holly, Derek, Ryan a Nick se na nás zamračeně dívali. Okamžitě jsem pustila..... "Jak se vlastně jmenuješ?" "Jsem Chris," řekl s úsměvem na rtech. 

O přestávce jsem vyšla ven z třídy, protože si určitě všichni budou chtít prohlídnout Chrise. Vyšla jsem ven a sedla si na lavičku před školou. Kdysi jsem tady sedávala každou přestávku, protože tu nikdo nikdy nebyl. Bohužel moje štěstí mě opustilo a ke mně se nahrnuli kluci s Holly. 

První spustila Holly: "Jak se opovažuješ!? Máš na háku hned tři a přibaluješ si i sexy nováčka? Dávej si pozor, ten je můj!" Dívala se na mě a asi čekala na nějakou odpověď. "Ehm.... ok?" Nakvašeně se otočila na podpatku a odkráčela zpátky do školy.

"Tak co je zač?" zeptal se Derek. "Jmenuje se Chris a jestli se o něm chcete dozvědět víc, tak jděte dovnitř vyzvídat k ostatním," řekla jsem a čekala že odejdou. "Není třeba, utekl jsem jim." Chris se na mě s falešným úsměvem podíval. "Takže dneska u mě?" zeptal se a já zrudla. "No, sorry já dneska nemůžu, ale zítra určitě ráda přijdu," odpověděla jsem a dívala se do země. "No, víš bylo by lepší, kdybychom začali hned. Proč dneska nemůžeš?" "Protože má rande se mnou!" předběhl mě v odpovědi Nick. Všichni čtyři se na mě dívali. "Dobře, tak ti pak zavolám a neprozraď se," mrkl na mě Chris. Hned co se za ním zavřely dveře, mi začal výslech. 

"Do toho vám nic není!" křikla jsem s rukama na uších. Z jejich přívalu otázek mě začala bolet hlava. "Jo Nicku, dneska to platí. Ne Ryane, neznám ho a ne Dereku, nepřijde mi divnej." Odešla jsem zpátky do třídy a nechala je samotné.

...........................................................

Po škole mě Nick hned odtáhl k sobě domů a já se smíchem psala Peterovi, že jsem po škole. "Fajn, a střílíš tímhle," řekl a chopil se vlastního ovladače. Nemám nejmenší ponětí, co jsme to hráli, ale byla to sranda. "Chcípni ty parchante!" křičela jsem na televizi. Už mě bolely prsty z neustálého mačkání stejného tlačítka, ale chtěla jsem vyhrát. Soustředila jsem se na hru tak moc, že jsem si ani nevšímala smějícího se Nicka. Až když mě zabili jsem si uvědomila, že se celou tu dobu směje mně. "Bože co jsem to provedl..." mumlal mezi záchvaty smíchu. Už ani nevydával žádný zvuk, jen sebou škubal a funěl. Samozřejmě jsem se smála taky.

"Čemu jsme se to vůbec smáli?" zeptala jsem se určitě celá červená. "Tomu, že jsi lepší ve hře, kterou hraju asi tři roky." Zamrkala jsem a dala hlavu na stranu. "Tohle je děsivý, nedívej se tak na mě," řekl a dotkl se mojí tváře, abych otočila hlavu a vyvolal vzpomínku.

"Tak co Nicku, vsadíš se se mnou nebo se bojíš?" zeptal se Ryan. "Fajn, ale stejně mi to vůči ní přijde krutý," odpověděl Nick a podíval se na mě. "Dobře pánové, tak ještě jednou. Kdo dostane slečnu tajemnou do postele jako první vyhrává a vymyslí si trest pro toho druhého. Rozumíte?" Oba přikývli a podali si ruce. "A proč se toho nezúčastníš ty?" Slyšela jsem jakoby z dálky Nickův hlas. Derek se na mě otočil a s úšklebkem se podíval zpátky na Nicka. "Protože se mi na rozdíl od vás tupců ani moc nelíbí."

Odstrčila jsem Nickovu ruku z tváře a chytla se za ni, jakoby mi dal facku. Nevím jestli jsem byla víc smutná nebo nasraná. "Vy jste se o  mně vsadili!?" zařvala jsem na něj. No, očividně víc nasraná. "Al-ale jak to sakra víš?" Přesunula jsem ruku z tváře na pusu. Výborně ty huso, teď ví že jsi divná! Nick se na mě zadíval a pak mě chytil za ruku.

Měla jsem oteklé oči a držela si tvář. Ztěžka jsem oddechovala. 

Vytrhla jsem se mu a vstala jsem z gauče. Sebrala jsem ze země batoh a chtěla odejít, ale stál ve dveřích. "Já to nechápu, co jsi zač?" Zakryla jsem si dlaně mikinou a chtěla ho odstrčit z cesty. Chytil mě a natlačil na dveře. "Co sakra jsi!?" Cítila jsem jak mi po tváři stekla slza. Bolelo mě zápěstí, z toho jak pevně mě držel. "Kdybych to věděla, řeknu ti to," šeptla jsem roztřeseným hlasem. Nedokázala jsem se na něj dívat, otočila jsem hlavu na stranu a cítila další slzy.

Pustil mě a já si hned otřela tváře. Nenávidím brečení! "Takže proto nemáš ráda doteky? Vždycky když se někoho dotkneš, stane se.... tohle?" zeptal se Nick. Kývla jsem. "Ve většině případech, zatím se to nestalo jen dvakrát." Kýval hlavou a přecházel po místnosti. "A jak můžeš vědět, co chceš vidět?" Suše jsem se uchechtla. "Nemůžu, moje kontrola nad tím je nulová. Ale řekla bych, že pokaždý vidím to, na co ten člověk myslí nejvíc." Zastavil se a dlouze se na mě podíval. "Takže nejsi čarodějnice? Nemáš žádný takový to znamení na těle?"  Zakroutila jsem hlavou. "Moc koukáš na televizi, ale taky jsem to kontrolovala a ne, nemám." Odkašlal si. "A dívala si se fakt všude?" Prudce jsem zvedla hlavu a přivřela oči. Zasmál se. "Jako bych nic neřekl." Zhluboka jsem se nadechla. "Prosím, nikomu to neříkej," řekla jsem doslova zoufale. "Kdo myslíš že by mi to uvěřil?" zeptal se mě naprosto vážně. "Holly." Pootevřel pusu. "To si byla ty, že jo?" S úsměvem na tváři jsem přikývla. "A sorry za tu vsázku, vymyslel jí Ryan." "Jo, já vím." Najednou se pozastavil. "Mohl bych tě o něco poprosit?" zeptal se mě s prohnaným úsměvem.

.......................................

Přišla jsem do třídy pozdě a všichni už tu byli. Došla jsem až k Ryanovi, který se zrovna bavil s Derekem. Poklepala jsem mu na rameno a zářivě se na něho usmála. "Jé, ahoj kočko, proč se tak usmíváš? Jdeš mi říct, že to rande s Nickem dopadlo katastrofálně a že chceš jenom mě?" řekl se samolibým úsměvem. Uchechtla jsem se a vrazila mu facku. Stihla jsem to rychle, takže žádný vzpomínky. A za ten úžasný pocit by mi to stálo. "Au! za co to sakra bylo!?" zeptal se dost naštvaně. "Za vaší debilní vsázku, kterou jsi mimochodem prohrál." Otočila jsem se na Dereka. "A podle pravidel, teď má Nick vymyslet trest pro Ryana, že?" Derek s pootevřenou pusou přikývl. Zářivě jsem se na oba usmála. "Tak si to už vyřiďte mezi sebou, ale chci u toho trestu být." Otočila jsem se k nim zády a uviděla úplně vysmátého Nicka, který mi ukazoval palce nahoru.