Bez doteku

Splněné přání

"Jsem tak ráda, že jsi se mě na to zeptal! Už delší dobu jsem do tebe úplně blázen a když vím, že je to vzájemné, nic nám nebrání v krásném vztahu!" zakřičela Holly když vstoupila do třídy. Ryan vytřeštil oči, ale nijak se nehnul, protože součástí trestu bylo i vydržet s Holly jeden den. Já, Derek a Nick jsme jen stěží zadržovali smích. Jenomže jsem to nevydržela, když přitiskla svoje rty na ty jeho a on se zatvářil tak zmučeně! Rychle jsem se otočila na Chrise, abych to nějak zamaskovala. "Čemu se směješ?" zeptal se Chris, ignorující celou situaci. "Ryan Holly nemá zrovna v lásce," uchechtla jsem se. "Na netu to tak nevypadalo," namítl dost zmateně a mě to donutilo smát se ještě víc. "To na videu jsme ho přinutili udělat já, Nick a Derek." "Proč nic neříkáš drahoušku?" ozvalo se za mnou a já  zase vyprskla smíchy. "Počkej, když jí nemá rád, nechápu, jak jste ho to donutili říct." Utřela jsem si slzu smíchu. "Bylo to součástí sázky o mě mezi ním a Nickem. Ten kdo vyhraje vymyslí poraženému trest," řekla jsem a zase pozorovala ty dvě hrdličky. "Jak jako o tebe? Jestli jsi schopná se s někým vyspat, nevidím důvod proč tě dál trénovat," prohlásil Chris dost chladně. Usmála jsem se a naklonila se blíž, aby nás nikdo neslyšel. "Jenže on nikdo nevyhrál, ale to mu řekneme až zítra." S úsměvem zakroutil hlavou. "Víš že jsi čirý zlo?" Promnula jsem si ruce. "Ano."

.................

Hned po škole jsem běžela domů. Z pokoje si vzala svoje úspory a vyprosila si u Emily klíče od auta. Do nejbližšího většího města to bylo třicet kilometrů. Cesta mi utekla rychle, protože jsem si zpívala s rádiem. Zastavila jsem na správné adrese a s nadšením sledovala ten neonový nápis nad vchodem. S otevřením dveří zazvonil zvonek. "Dobrý den, včera jsem volala. Miriam Allen," řekla jsem možná až moc natěšeně. Chlápek za stolem se koukl do diáře a pokýval hlavou. "Dobře, víte co budete chtít?" Jen jsem se usmála a předala mu svojí kresbu. Pochvalně pískl. "Kam to bude?" Ukázal na pohodlné křeslo a já si tam sedla. Sundala jsem si mikinu rovnou i s trikem a popsala přesné místo na mém boku. Jednou rukou se o mě opřel a já se hned musela soustředit na mravenčení. Měl na sobě rukavice, ale stejně... Pak se ale dotkl jehlou mojí kůže a já si byla jistá, že tohle bude mnohem intenzivnější.

"Tak hotovo," řekl a připlácl mi na břicho polštářek. "Děkuju mockrát." Přešla jsem k pultu a vyndala peněženku z tašky. Zaplatila jsem a ještě si vyslechla pokyny o prvním měsíci pečování o své nové tetování. Vyšla jsem ze salonu s úsměvem na rtech. Mít tetování byl můj sen už od třinácti let. Překážela mi v tom jen moje schopnost vyděsit každého, kdo se mě jenom dotkne. Teď bylo všechno dokonalé a ani jednou se mi to nevymklo z rukou.

"Tak ukaž!" křikla nadšeně Sarah na celou kavárnu. Naštěstí tam bylo už jen pár pozdních hostů. Přešly jsme do skladu, já si sundala triko a podala ho Sarah. Opatrně jsem odlepila polštářek a odkryla tím zarudlou kůži s černým vzorem. "Páni, větší než jsem si myslela," řekla Sarah ohromeně a jemně se dotkla kůže na břiše. Cítila jsem štípnutí, ale žádné brnění. Rychle ruku odtáhla. "Promiň, já zapomněla, že nemáš ráda doteky." Usmála jsem se na ní a podrbala se za krkem. "Jo, ale pracuju na tom, už mi to nevadí tak jako dřív. Už ti klidně podám ruku," natáhla jsem ji k ní a ona mi s pootevřenou pusou potřásla rukou. Někdo si odkašlal a já se lekla. Ve dveřích stál Ryan a ani se nepokoušel skrýt ten perverzní výraz před svojí matkou. Sarah chtěla něco říct, ale ve stejnou chvíli zazvonil zvonek. "Jdu tam!" rozeběhla se z místnosti. "Sarah...!" křikla jsem za ní, ale ona se neotočila. "...moje triko."

Nalepila jsem si polštářek zpátky na tetování a nevšimla si tak, že se Ryan přiblížil. "Kvůli tobě a Nickovi, jsem ze sebe dělal vola skoro celej den. Nedokážeš si ani představit, jak moc otravná dokáže být. Už se fakt nemůžu dočkat, až jí povyprávím o sázce a trestu." Stál nebezpečně blízko a já si připadala jako nahá. Buď v klidu, jsi přece jen polonahá! "Mimochodem moc pěkný tetování," řekl a přejel prstem po mém druhém boku. Ruku jsem okamžitě odstrčila a dostala se od něj do bezpečné vzdálenosti. "Co jsem slyšel, tak už ti doteky nevadí," řekl na oko ublíženě. "Navíc si se vyspala s Nickem, to už ti nemůže být nepříjemný nic, ne?"  Uchechtla jsem se. "Víš Ryane, já jsem se s ním vlastně ani nevyspala. Řekl mi, že jsi vymyslel tu debilní sázku, kterou by mimochodem nevyhrál ani jeden. Tak jsem se rozhodla tě tak trochu potrestat a Nick byl pro." Němě na mě koukal a vypadal tak nějak bez života. Najednou mu zacukalo v koutku oka. Sakra... "To mi chceš říct, že jsem tu blbost nemusel vůbec natáčet!?" Skousla jsem si ret a naklonila hlavu na stranu. "No, tak by se to taky dalo říct." Sledovala jsem jeho pohyby a čekala na správnou chvíli. Trochu se zaklonil a já se v tu chvíli rozeběhla ven, nehledě na to, že nemám tričko. Věděla jsem že běží za mnou. U pultu jsem se srazila se Sarah, od které jsem si vzala triko. Za běhu jsem si ho přetáhla přes hlavu a vyrazila z prázdné kavárny. "Měj se!" stačila jsem ještě říct než jsem vyběhla na ulici. Už jsem přeběhla silnici a ohlédla jsem se. Ryan zrovna otevíral dveře. Na obličeji měl takový ten psychopatický výraz. Všiml si mě a znovu se rozběhl. Na nic jsem nečekala a se smíchem se rozběhla i já.

.............. 

Doběhla jsem k strašidelnému domku, zaklepala jsem a čekala, až mi Chris otevře dveře. Netrvalo to dlouho a vtáhl mě dovnitř. Doopravdy nechápu, proč tu má vždycky takovou tmu. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale on mi připlácl ruku na pusu. "Fo tho eáš!?" mumlala jsem přes jeho ruku a zároveň mírnila brnění. Do ucha mi pošeptal, ať jsem ticho a já ho poslechla. Znělo to vážně. Odhrnul závěs a podíval se ven na cestu. "Sledoval tě někdo?" Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu a zavrtěla hlavou. "Řekneš mi co se děje?" špitla jsem a podívala se mu do očí. Povzdechl si a sedl si na zaprášenou zem. "To je na dlouho. Máš čas?" Místo odpovědi jsem si sedla před něj a podložila si hlavu rukama.