,, Hej, kam jdeš!" Chystala jsem se s ní sejít, ale někdo mě u vchodových dveří zastavil.
,,Do lesa. Na čerstvý vzduch." Vlastně říkám pravdu, opravdu jdu do lesa. ,,A trochu si odpočinout, načerpat sílu, a tak."
,,Nikam nepůjdeš, dokud ti to tvůj pán nedovolí!" Přibližuje se je mně čím dál tím blíž, až jsem namáčknutá na dřevěné dveře.
,, Já budu hned zpět. A stejně, jak bych mohla utéct, když nemám s sebou skoro nic a peníze už vůbec."
Políbím ho na líčko a otevřu dveře. ,, Mám hlad!"
Usmeju se. ,,Tak si ho hlaď a říkej mu malej." Mrkla jsem a vyšla z domu. Dveře se za mnou v tichosti zavřely.
U sebe jsem měla jenom malou tašku přes rameno s mobilem a pitím. Nechápu, jak bych s tímhle mohla utéct, když všechny věci mám tady.
Prošla jsem lesem a došla až na opuštěnou mýtinku. ,, Dobré ráno, Beatrix-sama." Oslovila jsem mladou ženu, s kterou jsem se měla dnes podobně sejít.
,, Už sis zvykla na nový život?" Zeptala se mě.
,,Ne tak úplně... Upřímně..." Zamyslela jsem se. ,,Trochu se mi pořád stydká po svém starém já a..." Odmlčela jsem se.
,,Dáváš jim krev, vaříš jim, pomáháš jim, učíš se s nimi... Děláš pro ně mnoho věcí, ale... Pověz, co pro tebe udělali oni za posledních několik let.
Povzdechla jsem si. ,, Nevzpomínám si na nic. Když nepočítám marné snahy mě utopit v bazéně." Pousmála jsem se. Divím se, že to Ayato ještě pořád zkouší.
,, Zajímalo by mě, jestli tě mají jenom kvůli krví nebo je v tom něco víc." To mě taky.
,,Ale i tak jsem si na ně za posledních deset let zvykla. I když mi jenom pijou krev."
,,Si pro ně velká náhrada." Málem mi vyskočilo srdce z těla. Cítila jsem se, jakoby mi bylo srdce v rychlém rytmu.
,, Ale to je..." Měla pravdu. ,,Když se nad tím zamýšlím, tam doopravdy jsem náhradou matky nebo babický. Oboje by vyšlo na stejno."
,,V tom případě nemáš důvodu u nich zůstat. Neváží si tě, nic pro tebe nedělají... Dokonce tě mají jenom jako náhradu za někoho, koho mít nemůžou a kdo jim chybí."
,, Asi máte pravdu." Co pro mě vlastní udělali naposledy? Zachránili mi život? Asi. Jinak nic. Jediné co mi dělají je, že mi ubližují.
,, Když sis teď uvědomila své hodnoty, dám ti na vybranou. Pomůže mi ve světě démonů s několika maličkostmi a budeš mít v budoucnu vysoké postavení a hlavně svobod, nebo mou nabídku ignoruj."
,,Do kdy se mám rozhodnout." Normálně bych hned nesouhlasila. Ale ona mi dala námět k tomu, abych souhlasila.
,,Za dva měsíce se vracím do světa démonů. Takže za mnou kdykoliv můžeš přijít. Stačí dát vědět sluhovi, s já si tě najdu."
,, Dobře. Na shledanou." Šla jsem rovnou k domovu. Neměla jsem na nikoho náladu a ani chuť něco dělat."
Šla jsem k domu, i když jsem věděla, že po mě budou něco chtít. Normálně bych neměla problém, ale dneska nemám náladu.
,, Mohla bys jít se mnou na chvíli?" Zeptal se mě Reiji, když jsem vešla do sídla.
,,Dneska ne. Nemám náladu něco dělat." Po objevení mého génia s Reijim trávím v laboratoři spoustu času.
Obešla jsem ho a zamířila do pokoje. V odrazu skla jsem si všimla, jak si posunul brýle a díval se za mnou, jakoby nevěřil tomu, co jsem zrovna řekla.
