Měla jsem divný pocit. Kvůli němu jsem v noci nemohla usnout.
Zívla jsem a vstala. Převlékla jsem se a zamířila do jídelny na snídani. Všichni už seděli u stolu. Jako vždy.
Někteří nejedly, Shu spal a Laito se díval všude možně.
,, Dobré ráno," řekl mi Kanato, který si mě jako první všiml.
,, Spíš dobrý večer," řekla jsem a sedla si k nejbližší židli, vedle Ayata a naproti Shua.
,, Nevyspala jsi se, kočičko, že máš tam špatnou náladu?" řekl Laito s tím svým typickým smíchem.
,,Nic moc." Přiznala jsem se. Ani jsem moc neměla hlad. Vzala jsem si horký hrnek s kávou a napila se.
,, Začni něco jíst!" Okřikl mě Reiji.
,, Nemám hlad," řekla jsem unaveně a znova se napila skvělé ranní kávy. Trochu jsem se pousmála nad tou úžasnou chutí.
,,Jez!" Podíval se na mě vážně Shu. Asi jsem mu to dlužila.
Vzala jsem si půlku krajíce chléva s máslem a marmeládou, a pomalu začala jíst. Shu se jenom spokojeně usmál a znova zavřel oči.
Při jedení jsem upíjela kávu. Cítila jsem se příjemně, ale na druhou stranu jsem se cítila stísněně. Mám pocit, že se něco stane. Nazvala bych to šestým smyslem.
Snídaně skončila a já si šla pustit televizi do obýváku. ,, Co sleduješ?" Ozval se vedle mě Subarův hlas. Normální lidi by to asi vystrašilo, ale já už si zvykla.
,, Dívám se na horor, chceš se přidat?" Zamračil se. ,, Sleduješ něco takového?"
Přikývla jsem. ,, Už od malička. Tajně jsem si je pouštěla s Michaelem. Ale když mamka nebyla doma. Vyváděla by kdyby zjistila, že se v pěti letech dívám na horory."
Usmála jsem se nad vzpomínkami. Krásné časy.
,,To je ten, jak sis o něm sama pro sebe povídali, když jsme tě dostaly na dno?"
Přikývla jsem, ale pak jsem se na něj otočila. ,,Jsi stalker nebo co?"
,, Záleží na tom?"
Povzdechla jsem si. ,, Měl bys být otevřenější. Alespoň k dívkám. Máš dobrý vzhled, tělo, majetek... Kdyby si byl otevřenější, byl bys oblíbenější než Laito a měl víc holek než on."
Na vteřinu se usmál, ale pak zase dělal chladného. ,, Uvědomuješ si, co jsi teď řekla?"
Zamyslela jsem se. ,,Co přesně myslíš?"
Naklonil se ke mně blíž. ,, Právě si řekla, že mám dobrý vzhled a tělo." Zašeptal mi do ucha. Zrudla jsem.
,,No... Ehm... No..."
,,Já tě trápit nebudu," řekl. Ulevilo se mi.
,,Díky."
Ucítila jsem na krku chladný dech, ale před chvílí seděl na druhé straně... ,,Sabaru?"
,,Hm..." Uslyšela jsem ho pořád na stejné straně. ,, Nehýbej se," řekl mi.
,,Suba..." Položil mu ruku před pusu. ,,Žádný prudký pohyby." Zašeptal.
Chytila jsem ho za volnou ruku, protože jsem byla vystrašená. Vlkodlak.
,, Vycítí tvůj strach." Nádech, výdech a zavřít oči. ,, Nebojím se, jenom jsem se lekla."
,,Co tady děláte vy dva? V chodbě je skupina vlkodlaků!" Zakřičel Laito, který vešel do pokoje. Stuhnul, když si všiml vlkodlaka vedle nás.
Vlk se otočil na Laita. Subaru využil jeho nepozornosti, vzal mě do náruče a přenesl se do jeho pokoje.
,, Proč do tvého?" Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,I když máš v sobě upíři krev, tak pořád nejsi pravý upír. Oni z tebe cítí člověka. Do tvého pokoje půjdou první, protože jde odtamtud nejvíc té sladké omamné... vůně."
,,Moje krev?" Přikývl. ,,Poslal je..." Subaru pokrčil rameny.
,,Není jediný. Spousta našich nepřátel udržuje dobře kontakty s vlkodlaky. Takže je mohl poslat kdokoliv."
,,I..." Přikývl. ,,Nech mě taky někdy něco doříct!" Křikla jsem.
Po dlouhé době pokračování... Opravdu se omlouvám, ale byla jsem týden se svou sestřenicí a měly jsme takové velké setkání... Opravdu jsme se dlouho neviděly, takže jsem neměla čas psát. Takže sorry všem, co netrpělivě čekají na pokračování.
Jinak objevil se nám nový problém, který ještě nemá konce...
Takže si to užijte, hlasujte a napište nějaký hezký komentář jako vždy :)
