Další kapitola je zde se spojeným pohledem Kanata. Děkuji za hlasy a komentáře a jdeme na věc... :)
,,Co to děláš?" Zeptal jsem se Asuky, když začala prohledávat pokoj po pokoji v našem sídle.
,, Hledám ti Teddyho?" Překvapila mě.
,,Teddyho? Ty mi ho pomůžeš najít?" Přikývla. ,,Co za to chceš?"
Nechápavě se na mě podívala. ,, Když jsem s tebou trávila čas a dělala ti Teddyho, chtěla jsem za to něco?"
,,Ne, ale..."
,,Tak vidíš." Přerušila mě, což se mi nelíbí. ,,Kdo ti ho schoval?"
,,Ayato." Díval jsem se na ni a čekal, co řekne.
,,Ayato, jo?" Přemýšlela a přitom se dívala na mě. ,,Kam by ho Ayato mohl schovat? Hm..."
Zatímco ona přemýšlela o tom, kam Ayato Teddyho dál, já přemýšlel jak Ayata zabít.
Asuka-chan už vypadala líp. Mnohem líp. Nebyla tak pohublá, bledá a zase se usmívala. Za dva dny velká změna.
,,Jdem to z něj dostat."
,,Ne!" Dneska ji chci mít sám pro sebe. ,,Co když ho přesune, až se dozví, že ho hledáme. Neměli bychom to říkat nikomu."
Přikývla. ,,No dobře. Kdyby ho dal Shuovi, tak ten by ti ho vrátil, stejně jako Reiji.
Subaru by ho zničil, ale to by Ayato neriskoval. Ayato ho sám o sobě by podstrčil někomu, aby to vypadalo jako, že ti ho nikdo ničí. Takže zbývá..."
,, Laito." Skočil jsem ji do řeči zase já. Jí to ovšem nevadilo jako předtím mě.
,,Kam by ho Laito mohl dát?"
Udělal jsem několik kroků a stal těsně před ní. ,,Máš radši Teddyho nebo mě?"
,,Co je to za otázku?" Ona se dívá po tom všem? ,,To je snad jasné, ne? Teddyho je roztomilý, ale to nemění nic na tom, že je bez..."
Zamyslela se. ,, Duše." Doplnil jsem jí. Opěrné Přikývla. Ona se mě bojí? Líbí se mi její strach. Chci víc. ,,Jak to o něm můžeš říct?" Začal jsem na ni křičet.
Udělala několik kroků dozadu, ale já ji hned následoval. ,, Omlouvám se, já to tak nemyslela, Kanato. Já..."
,,Za co se omlouváš?" Křičel jsem na ní dál. ,,Nic jsi neudělala!"
Nejednou přestala couvat. Strach b jejich oči nahradil rychle smutek. Zastavil jsem se těsně před ní. Byli jsme podobně vysocí, takže nemusela zaklánět hlavu, aby mi viděla do očí.
,,Kanato-kun." Udělala jeden krok a objala mě kolem krku. Musel jsem ji chytit kolem pasu, aby nespadla.
Nikdo mě ještě neobjal... Matka nikdy a dívky jsem vždycky první objal já. Byla to příjemná změna.
Hladil jsem jí po zádech a nosem cítil vůni jejího šamponu a... Krve. Tak krásná vůně.
Odhalil jsem tesáky a zakousl se jí do krku. Překvapením vypískla, ale jinak vydržela, dokud jsem neměl dost. A na konci ne-omdlela.
,, Půjdem hledat Teddyho?" Zeptala se mě. Přikývl jsem. Pustil jsem jí, ale nepřestal ji sledovat. Teď sice ne-omdlela, ale může omdlít z nedostatku krve kdykoliv.
Prohledali jsme celé sídlo i zahradu, ale nic. ,,To nemá cenu," řekl jsem. ,, Už ho nikdy nenajdeme." Začal jsem brečet. Teddy!
Asuka-chan si sedla vedle mě a znova mě objala. Vydržel bych to klidně celý den, ale ona mě pustila. Zmateně jsem se na ni podíval.
,,Dostala jsem nápad."
Následoval jsem ji až k hřbitovu. ,,Tamhle." Ukázala na hrob mojí matky. A na kamené desce seděl Teddy. ,,Teddy!" Utíkal jsem za ním.
Prvně jsem ho objal a šel zpět k Asuce. Objal jsem ji. Její sladká vůně ne hned praštila do obličeje, ale to počká.
,,Lísteček." Ukázala na cedulku, kterou měl Teddy přivázanou kolem krku.
Sleduji tě na každém kroku.
,,Jsem odtud," řekl jsem a táhl ji za sebou až k sídlu. Nechci, aby ona byla u toho hrobu plného zoufalství.
