,,Br, to je zima." Zachvěla jsem se, když jsem otevřela okno ve svém pokoji. V noci bylo mínus deset stupňů a napadalo asi dvacet centimetrů sněhu.
Vzala jsem si na teplé oblečení ještě svetr s vydala se do kuchyně. Udělala jsem si horkou čokoládu a sedla si ke stolu. Možná bych někoho mohla nalákat dneska ven... Proběhlo mi hlavou. Laito by určitě šel, ani bych se nedivila, kdyby mi to sám nabídl. Reiji nejspíš bude zase celý den pracovat, Subaru nejspíš bude chtít zůstat sám a Kanato má chřipku, takže ten určitě taky nepůjde.
(pozn. Taky jsem se divila, když jsem to psala, co mě to napadlo. Ale proč ne, že? xD)
Ale Ayato by teoreticky jít mohl, i když si nejsem úplně jistá. Dopila jsem poslední doušek teplého nápoje a šla do pokoje. Sedla jsem si na postel a pokračovala ve čtení. Vybrala jsem si nauku o minerálech. Přeci jenom je to jedno z málo odvětví, ve kterém neexceluji.
Po chvíli se do mě dala opět zima. Podívala jsem se na okno. Na skle se za tu hodinu a něco vytvořily krásné ledové ornamenty, jedna z věcí, které jsem na zimě tak milovala. Zatřásla jsem se zimou. Jaká škoda, že jediný způsob, jak se v domě zahřát je v obýváku, kde je krb...
...nebo, jak říká někdy Laito, v natočí některého z bratrů. Samozřejmě, že tím myslí hlavně sebe... To mě ovšem uvedlo ve vzpomínku na procházku, na kterou jsem v takovém chladu ztratila chuť.
Šla jsem po šílené chladných chodbách sídla, že jsem si začínala myslit, že jsem objevila druhou ledničku. Procházela jsem kolem pokoje Shua a musela se zastavit. Může být někomu v bezvědomí zima? I tak jsem ho šla radši zkontrolovat. Výjev, který se mi ovšem naskytl mě naprosto ohromil. Reiji stál vedle Shuovi postele a dával mu druhou deku.
Navíc tady nebyla skoro zima. Otočila jsem se za zdrojem a něco si uvědomila. Vždyť každý z bratrů má ve svém pokoji taktéž krb... Jenom já ne, což mě kupodivu teď nějak nezajímalo. ,,To je od tebe... hezké, že pomáháš bratrovi." Pousmála jsem se.
,,Jak můžeš být tak slepá." Vyčetl mi. ,, Dělám to jenom proto, abych má toho budiž k ničemu neplýtval léky, které tak právně tvořím. To je všechno."
Jsi ovšem věděla svoje, ale radši jsem byla zticha. Nestála jsem o to, ho naštvat.
Vyšla jsem z pokoje a promrzlá na kost mířila co nejblíže teplu, ale daleko od Reijiho a Shua. Vtom mě někdo chytil za ruku a zatáhl do pokoje. Krásné teplo. ,, Neměla bys být v takovém chladu, koťátko. Ještě se nám nastydneš," řekl Laito. Jeho zelené oči byly dneska jiné. Byly tak... Přikývla jsem. Svetr, ve kterém mi teď bylo horko, jsem si přetáhla přes hlavu a položila na Laitovu postel.
Sedla jsem si a vychutnávala si to krásné teplo. Laito si sedl za mě a usmál se. Najednou položil ruku kolem mého pasu a polibky mi začal zasypávat krk, od ušního boltce rovně až k rameni a zpět. Občas jeho polibky vystřídalo kroužení jazyka a dotyk špičky nosu. Skousla jsem si ret a snažila se udržet vzdechy.
,, Už je ti teplo, koťátko?" Přikývla jsem. ,,Tolik mě vzrušuje tvoje červeň v tváři." Vzdychal mi do ucha a červenal se. ,, Laito?" Zašeptala jsem. ,, Koťátko..." Namáčkl si mě více k sobě a posadil na svůj klín. ,, Ještě je toho tolik, co bych chtěl s tebou dělat..."
