Seděla jsem u jeho postele s hladila ho po ruce. Horečka mu klesla, tak jsem se rozhodla jít se prospat alespoň trochu do svého pokoje. Procházela jsem chladnou chodbou a dívala se po obrazech na stěnách. Zajímavé, že jsem si až teď všimla, jak jsou děsivé.
U některých jsem se zastavila, abych si je lépe prohlédla. Například u obrazu krajiny. Něco mi to připomíná. V hlavě se mi myhlo několik nápadů, ale ani jeden z nich nebyl ten správný. Kde to jenom bylo? Přemýšlela jsem, ale nemohla si za Boha vzpomenout, kde jsem to viděla?
Po chvíli jsem to vzdala a vydala se do pokoje. Zmoženě a následkem vyčerpání jsem si lehla a okamžitě usnula.
...
,, Vstávej!" Slyšela jsem ze spaní velice povědomí hlas. Ale teď mi to bylo úplně jedno, chtěla jsem jenom spát a na nic jiného neměla nápadů. ,, Vstávej!" Ozvalo se nejednou zase. Zamžourala jsem očima a pohledem se setkala s očima Ayata. ,,Co chceš?" Nepříjemně jsem se zamračila. ,, Nemůžeš mě nechat vyspat?" Pronesla jsem už trochu uvolněněji.
,,Je snídaně, tak vstávej nebo tě tam donesu vlastnoručně a to se ti líbit nebude." Zasmál se. ,, Tři... Dva... Jed-" Mrskla jsem po něm polštářem a na chvíli ho mlčela. ,,Jak chceš..." Čekala jsem, že mi vytrhne deku a pak mě násilím dotáhne na snídani... Ale nic z toho neudělal. Ucítila jsem, jak se prohnula postel a jeho ruku na svém boku. Tělem se mi namáčkl na záda. ,,Co blbneš?" Zachraptěla jsem rozespale. Hladil mě po boku, stehně, až na břicho, kde sunul ruku výš a výš. ,,Varujitě. Udělej blbost a osobně tě zabiju." Zavrčela jsem. Nikdo mě tady osahávat nebude. Loket jsem mu vrazila do břicha a shodila ho z postele.
,,Co děláš?" Zakřičel. Posadila jsem se a dívala se na Ayata, který seděl na zemi a rukou si křečovitě drtil břicho. ,,To tě sejmula jedna rána, upíre?" Usmála jsem se. Zvedla jsem se z postele a že skříně si vzala čisté oblečení. ,, Měl bys odejít. Chci se převléct a pak jít na snídani." Usmál se. Vstal s začal se k ní pomalu přibližovat. ,, Tvůj pán by ti rád pomohl." Zašeptal ji do ucha, když se ocitl několik milimetru od ní. ,, Škoda, že můj pán tady není. Budu to muset zvládnout sama." Pokrčila jsem rameny. ,,A ty bys měl jít. Jinak oba přijdeme pozdě na snídani."
Násilím jsem ho musela vytlačit z pokoje a musím uznat, že to byla fakt fuška. Ten chlap váží snad tunu.
Povzdechlo si moje podvědomí. Rychle jsem se převlékla, aby mě nepřekvapila další nezvaná návštěva a vydala se na snídani. U snídaně už byli všichni, tedy kromě... Vy víte koho. Sedla jsem si vedle Ayata a opřela se o židli. ,, Nedáš si něco, koťátko?" Zašeptal mi Laito do ucha. ,, Přeci nás nebudeš trápit a něco si dáš...." Zavrtěla jsem hlavou. ,, Zvedá se mi žaludek, už jenom z toho aroma. Dneska radši snídani vynechám."
Natáhla jsem se pro kafe, ale bylo nějak divně cítit. Něco mezi zkaženou smetanou a plísní na sýru. Žaludek jakoby udělal kotoul. Asi si půjdu lehnout. ,,Je mi nějak divně. Radši si půjdu lehnout." Vstala jsem od stolu a vydala se do pokoje. Hlavní směr postel. Ještě jsem za zády slyšela něco jako: ,, Špatný nápad, Laito."
Další kapitola tady společně s oznámením... Ne, nejedná se o novou povídku... I když... k tomu se dostaneme někdy jindy... 😊
Těm, co ještě nečetli,,Tesáky nenávisti" od LennySnow, tak okamžitě jděte a koukejte si ji přečíst... Samozřejmě ji sledujte a čtěte i další její tvorbu... A nezapomeňte se juknout i ke mně, kde už nyní je FF na Tesáky nenávisti... Ano, FF na FF DL (#DělámSiReklamu 😉).
To být vše... Prozatím...
173KordelieNobel
