Jeho slova na mě měla neuvěřitelný účinek... Po tolika letech jsem se konečně cítila jako člověk. Plná vášně, štěstí, vzrušení.
Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho ústa na mé šíji. Vášeň, kterou mi dával mě nepřekvapila, od nikoho jiného bych ani nečekala, že dokáže takovým způsobem rozehřát ženu.
Něco ale bylo špatně. Cítila jsem Laitovi polibky, ale před očima jsem viděla ty oči... Modré oči jako dva safíry. Nemohla jsem si nevzpomenout na tu noc před šesti lety... Ale proč zrovna teď? Teď, když se se mohla konečně uvolnit.
Čtyři roky... Tolik uplynulo od doby, co jsem se stala upírem, jedním z nich... Každý rok mě vždycky chytla taková jakoby deprese. Stesk po škole, mamince, tátovi - kterého jsem nikdy nepoznala -, kamarádech, všech přátel, rodném městě, a hlavně po sportu. Sport byl stále zábava, ale už to nebylo ono. Teď když jsem byla upír jsem na sobě neviděla žádné výsledky, žádný pokrok... Mě tělo se přestalo měnit, přestalo stárnout...
Celkově moje tělo se změnilo... Věděla jsem to od začátku, ale teď jsem to pociťovala ještě mnohem víc. Obzvlášť po TOM rozhovoru... Byla jsem pořád rozmrzelá a i po několika hodinách jsem se pořád cítila trapně...
,,Pořád ještě trucuješ, růžičko?" Leknutím jsem nadskočila. Všechny knížky, které jsem doteď držela v ruce mi spadly na zem. Všechny jsem je sebrala, aniž by mi Shu nějak pomohl. ,, Ochotný jako vždycky jak vidím." Procedila jsem skrz zuby.
Ještě hodinu jsem chodila po zahradě, než jsem se uklidnila. Shu za mnou neběžel, což bylo jedině dobře. V tuhle chvíli bych nesnesla jeho přítomnost. Jak to mohl udělat? Byla jsem naprosto připravená... a on, ON, to najednou odpískal... Proč? Nejsem dost přitažlivá? Nechápala jsem to.
Později mi to vysvětlil. Ale i tak... mezi námi od té doby k ničemu nedošlo. Možná to bylo dobré, možná ne... Naše hrátky později pokračovali, ale už nikdy jsem to nenechala zajít dál. Ani se Shuem, ani s ostatními.
A teď? I po šesti letech mě to irituje... A zrovna v tuhle chvíli.
,, Omlouvám se," řekla jsem Laitovi. Vstala jsem a odešla z pokoje, než stačil nějak zareagovat...
