,, Zachránil mi už hodně krát život. Dlužím mu to." Byla jsem naprosto v klidu. Jediné co musím, je zachránit Shuovi život. Za každou cenu.
Reiji mi hodil několik knih. Nechápavě jsem se na něj podívala. On přeci svého bratra nenávidí.
Jakoby mi četl myšlenky. ,,I když ho nenávidím, je to můj starší bratr." Objasnil.
Přikývla jsem. Sedla jsem si do jednoho křesla a začala číst.
,,Jdi se na něj podívat!" Přikázal mi. ,, Já budu hledat dál."
,,Pokud něco nenajdete, můžeme něco vytvořit, když odebereme trochu jedu." Nevěnoval mi nejmenší pozornost.
,, Můžeme vytvořit protilátku z mrtvých bakterií, které do jeho krve přenes vlkodlak."
,,Tak prosím." Ukázal na stůl, kde ležela lékárnička. ,,Pět hodin, jinak se protijed vstřebá a už vzorem nedostaneme."
,, Já vím." Zabručela jsem a šla do Shuova pokoje. ,,Jsem génius. Nemusí mi říkat jasně věci, jako svým bratrům."
Před jeho pokojem stál Laito. ,, Zakázal mi, abych tě pustil dovnitř. Nechce riskovat, že ti něco udělá."
,,Vezmu mu jenom trochu krve a změřím teplotu."
,,Ne," řekl Laito. ,, Zaprvé není jediný upír, kterému bys měla věnovat tolik pozornosti. A zadruhé kdyby ti něco udělal v tomhle stavu, tak ho to zničí."
,,Nic mi neudělá. Budu hned hotová." Rychle jsem vyklouzla do jeho pokoje, než Laito stihl nějak zprotestovat.
Shu ležel v posteli s obkladem na čele. Zhluboka dýchal a bolestivě občas hekal. Pohladila jsem ho po rozpálené tváři. ,,A..." řekl ze spaní.
Dal nepokračoval, tak jsem mu změřila teplotu. 42°. Jako člověk by byl dávno mrtvej. ,,Shu." Pohladila jsem ho po tváři.
,, Protilátka ze špatných bakterií tě sice úplně nevyléčí, ale zbaví tě na čas bolesti. Pri troše štěstí ti prodloužíme život."
Slaná slza mi stekla po tváři až dopadla na jeho rozpálenou, kde se okamžitě proměnila v páru.
Setřela jsem si slzy v očích a odebrala trochu krve. Trochu zakňučel, když jsem položila hadřík s dezinfekcí na jeho zakrvácené rameno, jeho obličej se změnil v bolestivou grimasu.
,,Za chvíli to bude." Zašeptala jsem. Trochu se uvolnil. Vnímá, to je dobře. Oddechla jsem si.
Zavázala jsem mu rameno a na čelo položila obklad s ledem. Měl by vydržet déle než normální.
Odcházela jsem, když jsem za sebou uslyšela jeho hlad. ,,Asuka..."
Položila jsem lékárničku na podlahu a sedla si vedle něj na postel. ,,Nemluv."
Chytil mě za rozpálenou ruku, nad čímž jsem vyjekla. ,, Musím ti říct..." Bolestivý sten vyšel z jeho rtů a přerušil ho.
,,Nemluv. Odpočívej, bude dobře." Pohladila jsem ho po ruce, za kterou mě křečovitě držel.
,, Musím... Než bude..." Rychle se posadil, chytil se za plíce a druhou rukou za pusu. Začal kašlat krev.
Objala jsem ho kolem ramen a hladila po zádech. Slzy mi tekly proudem a vsakovaly se do jeho trička.
,,Nechci... Ti ublížit..." Kašlal a snažil se nadechnout, ale nešlo mu to. ,, Prosím, nechci.... abys... mě takhle... viděla."
,,Mluvení je pro tebe těžkém." Šeptala jsem. ,, Odpočívej, prosím. Musíš se uzdravit."
Vyndala jsem mu sluchátka z uší a položila je na stolek. ,, Mohla by tě z toho bolet hlava," řekla jsem.
Po chvíli si lehl zpět na záda a usl. Políbila jsem ho na čelo a urovnala obklad. ,, Dobrou noc."
Potichu jsem vyšla z pokoje a mířila rovnou do laboratoře.
,,Kdes byla tak dlouho?" Zeptal se Reiji. Vzal si ode mě všechny věci a začal něco dělat.
Sedla jsem si do jednoho křesla. Vyčerpáním se mi zavřela víčka a já začala usínat.
