Dneska tady máme pohled Reijiho, tak jenom do toho. :)
,,Asu-ka..." Jediné, co ten línej povaleč opakoval pořád dokola. Do žíly na ruce jsem mu píchl kanilu s lékem na uklidnění.
Nechápu, proč něco takového vůbec dělám? Vyšel jsem z jeho pokoje a mířil do své laboratoře.
,,Je nevychované tajně někoho sledovat," řekl jsem. Z jednoho temného kouta vyšla ona. V negližé ji to slušelo. ,,Co tady děláš?" Zeptal jsem se.
,, Chtěla jsem..." Moc dlouho ji trvalo, než se vyjádřila. Ačkoli jako vždycky. ,,No?"
,,Jak je mu?" Ukázala prstem na dveře od jeho pokoje. ,, Musíme čekat," řekl jsem. Trochu znervózňela a trochu se klepala. Možná nervozitou, strachem nebo... zimou.
Kdo chodí takhle oblečený po studených chodbách.
Udělala několik kroků a vešla do jeho pokoje. Proč ji tak zajímá?
Šel jsem za ní. Seděla vedle něj na posteli a držela ho za ruku, ve které měl kanilu.
Vypadala jako... Ne! On nemůže mít takové štěstí. Za žádnou cenu. ,, Měla bys ho nechat odpočívat. Lék musí nějakou dobu účinkovat."
,,Já vím, ale i tak tady počkám," řekla. Rozzlobilo mě, že neposlechla. ,,Dlužím mu to a navíc je zraněný. Myslím, že každý si zasloužila pomoc. I když je to upír nebo vrah."
Zase dostal něco, co já mít nemůžu. Hladila bílé klouby na jeho ruce a dívala se na něj s očekáváním. Bylo to příšerné... Proč má vždycky takové štěstí?
,, Měli bychom ho nechat, ať se z toho dostane a přijít ho zkontrolovat za chvíli." Pokračoval jsem dál, abych ji od něj dostal co nejdál.
,,Je pravděpodobné, že lék zabrat nemusí a udělá se mu hůř... Chci tady být, pokud se něco takového stane." Namítla.
Nemohl jsem se na to dál dívat. Zmizel jsem do laboratoře a pokračoval v hledání léků. Čím dřív bude zdravý, tím míň mu ona bude věnovat pozornosti.
,, Vidím, že tě taky neskutečně štve, jak se ti dva k sobě mají." Otočil jsem se. ,,Co chceš Laito?"
,,Trochu Shua potrápit, když dostal celou její pozornost. Navíc tím ublížíme i koťátku a ona bude muset požádat o pomoc. A Shu ji bohužel v tomhle stavu nepomůže."
,,Ty myslíš, že ti vběhne do náruče, když nebude Shua." Pochybuji, že by byla něčeho takového schopna. Obzvlášť u něj.
,,Já to vím. A bude to zábavnější, pokud se přidá i Subaru, Ayato a Kanato." Co má v plánu? ,,Stačí jenom trocha krve v jídle a ono se jí blbě udělá hned."
,, Uvědomuješ si, že to může skončit katastrofou." Podívám se na něj nedůvěřivě. ,,A nechápu, proč to říkáš právě mně."
,,Je silná, vydrží... Nicméně, kdyby měla krev v jídle, tak by ji někdo mohl varovat. Což by bylo špatné... Takže?"
,, Nemyslím si, že je to dobrý nápad," řekl jsem a věnoval se práci. ,,Fajn, ale alespoň ji neřekni, že má v jídle krev."
Konečně zmizel. Věnoval jsem se svojí práci. Chtělo by to jed vlkodlaka, ale k tomu je potřeba skutečného vlkodlaka....
Sakra! Musí existovat způsob, jak ty dva oddělit.
Ahoj, všichni!
Vím, jsem příšerná. Vydávám nepravidelně a po hodně, hodně dlouhé době a dělám nové a nové příběhy, aniž bych dokončila ty předchozí.
Mám k tomu naprosto logické vysvětlení, za které mě snad neukamenujete: Mám spoustu nápadů a každý člověk má rád něco jiného. Proto vydávám tolik příběhů a tak nepravidelně.
A proč to sem teď tahám? Ano, jsem příšerná, ale mám několik nových storys. A jednu chci vydat do konce týdne a ráda bych vás poprosila o maličkost.
Pište do komentářů, koho byste v new FF chtěli vidět. Jestli všechny bratry nebo jenom některé, Yui, nebo prostě jinou hlavní hrdinku. Název FF je: ,, Diabolik bratři, jak je ještě neznáte." A upřímně plánuji zapojit i jednu generaci nahoru (nebo 2 😉). Takže máte se na co těšit a kdyby měl někdo originální nápad, jaká by měla hlavní postava být, tak se nezapomeňte zmínit (chvilka strašení: ,,Nebo si vás najdu, usmažím a vaše ostatky pošlu postupně vaší rodině. Kromě masa, které sním sama😎).
Vaše Kordelie.
