Stalker [CZ]

4.day

Čtvrtek

7:40

Dneska na Ellie kašlu.

Potřebuji se na něco zeptat rodičů.

„Mami?" zavolám dolů ze schodů.

„Ano?" mamka zrovna žehlila nějaké oblečení a ani se na mě nepodívala. Sešel jsem schody a zastavil se před ní.

„Můžu mít otázku?" půjdu rovnou na věc.

„Jasně," řekla a konečně odtrhla pohled od žehlení.

„Zál..," nenechala mě doříct ani slovo.

„Musí to chvilku počkat. Mám hodně práce," kašlu na tu její práci.

„Záleží ti na mně?" řekl jsem rychle a matka ztuhla.

„Jak tě napadlo, se na něco takového ptát?" řekla a položila koš s prádlem na žehlící prkno.

„Tak záleží, nebo ne?" je vidět, jak to chce ututlat, aby nemusela odpovídat.

„Jeremy," řekla sklesle a podívala se mi do očí.

„Víš co? Ono je to vlastně jedno," moje matka po mých slovech doslova přimrzla k zemi, když jsem to řekl. Pronesl jsem to stejně chladně, jako Ellie na holčičích záchodech.

Po našem "rozhovoru" jsem běžel zpět do svého pokoje, kde jsem se ještě trochu upravil a sebral batoh do školy. Šel jsem dolů po schodech, směrem ke dveřím. Má matka už byla někde v čoudu, takže se to dneska obešlo bez nějakého „opovaž se něco udělat".

Je 8:40, takže mám ještě čas na to, se někde zastavit. Normálně bych šel za Mattem nebo Cameronem, ale dneska na ně nemám náladu. Raději jsem si zašel do kavárny, která je blízko školy.

Sedl jsem si ke stolu, který byl co nejdál oknu a popíjel svoji kávu. Moc často kávu nepiji, ale nevyspal jsem se úplně do růžova.

Začal jsem přemýšlet o včerejšku. Ten průšvih, Ellie na záchodech, narážky na Ellie. Ta holka je samý problém...oh...moment, bývá se mnou a to je problém.

My o vlku a vlk za humny. Hádejte kdo je tady taky. Ellie s tím svým úžasným Willem. Bleh.

Ty jeho vlasy mi připomínají želatinu, která normálně bývá na dortu, ale tím bych urazil dorty, protože ty jsou na rozdíl od Willa sladké a nechodí za každou děvkou, která se v baru motá okolo tyče.

Jsem v rohu místnosti, tak doufám, že mě ani jeden nezaregistruje.

-----------------------------------

Will po chvíli odešel a nechal Ellie samotnou u stolu. To je mi ale gentleman!

Jediné, co mě zarazilo bylo to, že se Ellie zvedla ze svého místa, vyhodila kelímek od kávy do koše a zamířila ke mně s ne moc příjemným pohledem.

„Ahoj Ellie," řekl jsem mile, když si ke mně přisedla.

„Hele, to svoje ahoj si nech pro někoho jiného. Jsem tady jen proto, abych si s tebou promluvila o včerejšku," já věděl, že to přijde, ale tak brzo?!

„Tak povídej," řekl jsem a opřel se zády o židli.

„Bylo od tebe milé, že si za mnou přišel, ale i tak za to všechno můžeš ty," oh....takže já můžu za to, že ji doma rodiče mlátí a ona se sesype po každé blbosti?!