Stalker [CZ]

17.day

Středa

Natáhl jsem na sebe černé společenské kalhoty a zastrčil do ní bílou košili. Matka mi okolo krku uvázala tmavě modrou kravatu tak, že jsem mohl sotva dýchat. S kamenným výrazem mi pak podala sako, které jsem si prozatím přehodil přes pravé rameno. Následně jsem přešel k zrcadlu, kde jsem neviděl nic jiného, než jen ospalého sedmnáctiletého kluka, který ztratil otce. Matka si přes rameno prohlédla můj odraz a s lehkým úsměvem mě pohladila. Na to, jak na tom byla nedávno, tak se dala celkem do kupy a už nevypadá, jakoby prochlastala celou noc. Když už mluvíme o osobách opačného pohlaví, tak bych vám mohl říct i o tom včerejším telefonátu...Byla to Emma, jak už jste slyšeli a ano TA Emma, která zablokovala průchod do mého srdce každé jiné holce. Jakmile jsem včera uslyšel to jméno, tak jsem přestal na chvíli vnímat a přemítl jsem si každou vzpomínku, kterou jsem s ní kdy zažil. Jakože jich bylo dost, takže si dokážete představit, že jí u toho mobilu chytal nervák a stokrát za sebou řekla mé jméno. Nicméně jsem jí to tipl a mobil málem rozjebal o podlahu. V noci jsem kvůli tomu nemohl spát, takže máte aspoň důvod, proč dnes vypadám hůř, než moje matka.

Samozřejmě mi přijde divné, proč se ozvala až po tak dlouhé době a ne dřív. Musí k tomu mít dobré vysvětlení, protože jestli se tady někdy objeví, tak ji s radostí pošlu někam a do očí jí řeknu, co si o ní myslím a co způsobila svým odchodem. Nedovolím, aby se něco takového stalo znovu a ještě se stejnou osobou.

Matka mi jen tak nenápadně naznačila, že na pohřbu bude i celá rodina Hadley, takže se mám hlavně chovat slušně a nehrabat se Ellie v tašce.

Mám to brát jako urážku, mami?

--------------------------------------------

Ellie P.O.V.

Sebrala jsem ze skříně černé šaty nad kolena, jež mi na zádech zapnula má matka. Na silonky jsem se vykašlala, protože jsem si na nich hned při oblékání stihla udělat díru přes půlku kolene. I přes svůj protest jsem si vzala černé boty s nízkým podpatkem, na místo svých oblíbených kotníčkových. Vlasy jsem si stáhla do rozcuchaného drdolu a na rty nanesla jen lehký lesk na rty. Poodešla jsem k zrcadlu, abych si prohlédla své dílo. Za mnou se vynořila má matka a s jemným úsměvem a měkkými polštářky prstů mi přejela po bledé tváři. Svými slovy přerušila napětí a zvedla mi náladu.

„To aby se pan Dwight obracel v hrobě," řekla a štípla mě do pravé tváře, jako to dřív dělávala babička.

„Uh, mami," zaklonila jsem hlavu a nahodila znechucený výraz.

„Dobře, už jdu," dala ruce do vzduchu na náznak toho, že se vzdává a pozadu se vydala ven z pokoje.

Neviděla kam jde, takže cestou stihla shodit krabici od bot a štos knížek, ve které jsem měla i svoji oblíbenou od Harper Lee. Vždycky tu knížku strašně kritizovala hlavně kvůli tomu obalu, kde byla mrtvola malého ptáčka.

„Nesuď knihu podle obalu."

Pokaždé jsem jí to řekla a ona obrátila oči v sloup. Sama jí nikdy nedočetla do konce, ale to možná bylo proto, že pro ně nikdy neměla takovou slabost, jako já. Moje knihovna byla celkem hluboká, takže jsem si své oblíbené knížky dala co nejvíce dozadu a ty "normální" dopředu, abych poté nemusela poslouchat řeči své matky. Vzadu jsem schovávala zlaté grály v podobě hororových povídek od Edgara Allana Poea, které má matka kritizovala snad nejvíce ze všech.

Co se týkalo Jeremyho, tak s ním jsem se ve škole po tom "přichycení" se Scottem nebavila. Ne, že bych nechtěla, ale on mě po celou dobu ignoroval a nezajímal se o vysvětlení. Za to ostatní spolužáci se zajímali až až.