18.day

2.4K 116 19
                                    

Udělal jsem to stejné, akorát jsem k tomu přivřel oči a čekal na to, než se naše rty setkají. Polštářky jejích rtů se otřely o ty mé a její dech se odrážel od mé rozpálené kůže. Bylo to, jako bych na moment zapomněl vše, co jsem chtěl Ellie kdy udělat. Ale to jediné, co jsem chtěl udělat teď, však bylo vyplnění mezery, která bránila našemu polibku. Ruce, které jsem měl na jejích zádech, jsem přemístil víc dolů a za stehna jí zvedl. Nohy mi obmotala okolo pasu a já ji znovu přirazil ke zdi. Její ruce mi naopak sundaly kapuci, což ve mně nevyvolalo strach, že mě uvidí, ale kvůli tmě mi to bylo jedno. Hned na to mi prsty zajela do vlasů, za které následně zatahala. Lehce jsem se zaklonil a z úst se mi vydral lehký sten, čehož hned využila a na krk se mi přisála stejně, jako před chvílí já. Zasypávala ho jemnými polibky a pokračovala s nimi až k bradě. Následně jednou rukou chytla moji tvář a donutila mě přemístit hlavu na úroveň té její. V jejích očích jsem viděl jiskřičky, které chtěly jen jedno.

„Jsme doma!"...

Jak jsem si nemohl všimnout toho, že její rodiče už přijeli?!

Oh, Jeremy. Vzpomeň si. Zrovna si měl lepší věci na práci, pokud se rozvášnění Ellie počítá jako práce. Nicméně by si teď mohl začít utíkat víš, protože nevím jak budou její rodiče reagovat, když uvidí nějakého zakuklence v jejím pokoji a bude to vypadat, že ses jí snažil znásilnit. Rozuměl si mi Jeremy?

Potichu jsem zaklel a naposledy svými rty přejel po těch jejích. Chtivě si je prohlédla, ale hned na to jsem jí spustil na zem a sám se rozešel k oknu. Svojí ručkou mě chtěla zastavit, ale další zavolání rodičů ji vyděsilo. Rozpolcena mezi dvěma rozhodnutími zůstala nehybně stát uprostřed pokoje a kmitala pohledem z dveří na mizejícího kluka, který nenaplnil jak touhy své, tak i její. Takhle bych popsal její situaci, když stála a zírala na mě, jako na přízrak. I když teď by se mi nejspíš hodilo takové to udělátko z Muži v černém, kdy si jeden z agentů nasadil stylové brýle a donutil kolemjdoucí - co viděli něco, co by neměli - podívat se na nějakou "propisku" či co to bylo a oni s ostrým zábleskem zapomněli na to, co se stalo. To jsem bohužel neměl a i kdyby, tak bych toho nejspíš zneužil a pravděpodobně použil i na sebe.

S nasazením kapuce a posledním hladovým pohledem na Ellie, jsem přehodil první nohu přes parapet a zachytil se o mřížku, která držela jen silou vůle. Nakonec jsem předělal i druhou a pomalu slézal dolů do bezpečí. Nebo jsem si myslel, že do bezpečí.

Přecenil jsem dřevěnou mřížku a s výkřikem spadl na zem, kde jsem se rozplácl jako palačinka. Hleděl jsem na visející mřížku a její rozlámané části, které vypadaly, že se na mě každou chvílí zřítí. V duchu jsem se proklel za to, že mě vůbec napadlo do toho domu vlézt. Další nečekané překvapení v podobě rozsvícených světel u vchodu snad každého domu včetně toho, odkud jsem zrovna vylezl mě donutilo, abych i přes ostrou bolest v zádech, vzal nohy na ramena.

Při útěku jsem se podíval dozadu, abych zjistil, jaké následky měl můj hlasitý pád. Zmatení sousedi vycházeli ze svých domů v pyžamech a vyhlíželi viníka, který narušil jejich mírumilovný večer. Ze strachu jsem se ani nepousmál nad "úspěchem", protože čokl jednoho ze sousedů mě dost vyděsil. Včetně psa jsem si všiml i osoby s rozlítanými vlasy do stran, která se nakláněla z okna a hledala to, co ostatní. Jen toho věděla víc, než oni.

Udýchaný jsem doběhl před náš dům, kde se naštěstí pro mě nesvítilo. I tak mi ale matka dá zítra co proto.
Klíčkem jsem pomalu otočil v zámku a vstoupil do tichem zahaleného domu, který se v téhle pozdní době zdál děsivý. V dřezu byly nahromaděné šálky od kávy a na kuchyňském pultu se válely plechovky od piva.
Vydal jsem se po schodech nahoru a u ložnice mé matky se zastavil.
Chtěl jsem zkontrolovat, zdali je v pořádku, ale tahle myšlenka mě opustila, jakmile jsem uslyšel hlasité chrápání a její typické mluvení ze spaní.

Stalker [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat