Stalker [CZ]

21.day - part 2

Nejdřív bych chtěla napsat, že Q&A tedy bude. Otázky můžete psát do komentářů - zatím jich je cca pět. ^_^

Stále neděle
Zazvonil jsem na zvonek u hliníkových dveří a stoupl si od nich o krok dál. Nervózně jsem si poklepával nohou a drkotal zuby. Nenávidím, když je venku zima, ale mnohem horší je to, že to opravdové, chladné roční období mě teprve čeká. Doufal jsem, že mi co nejdříve někdo otevře a nebudu tady muset dělat napodobeninu nanuku. Avšak nejvíc jsem si přál, aby za těmi dveřmi stála dívka s úsměvem na tváři a hravými jiskřičkami, které měla na začátku všeho.

Nedokázal jsem se vcítit do situace, kdyby se mi někdo pokusil udělat to, co se málem stalo Ellie a musel bych pak po celou tu dobu před dovršením osmnácti, trčet na místě připomínající veškeré události. To už bych si raději zahrál modrou velrybu a přešel rovnou k padesátému úkolu... ne, to zase ne.

Wow, Jeremy, dělat si srandu z něčeho takového...

„Země volá Jeremyho," ani jsem si nevšiml, že přede mnou stojí Cam a mává mi před obličejem rukama, jako šašek s koulemi na žonglování.

„Uklidni se, baletko. Jen jsem se zamyslel," odbyl jsem ho a obešel. Vevnitř jsem si sundal bundu a hodil ji někam bokem. Pravděpodobně skončila někde na zbytcích po marihuaně, ale tak co už. Když tak mě bude matka podezírat z kouření něčeho horšího, než jsou cigarety.

„Oh vážně, Jeremy? A nad čím si přemýšlel? Můžu hádat?" dotěrný to orangutan.

„Zkus to, Came," pobídl jsem ho a nadzvedl obočí. Byl jsem zvědavý, co z něj zase vyleze. Nebo tedy jestli vůbec něco.

„Si moc průhlednej, Dwighte," uchechtl se, „ je nahoře ve svém pokoji. Uklízí tam nějaký bordel, jako ostatně my všichni."

„Ten pokoj byl v pátek čistý," řekl jsem. Její pokoj měl v pátek večer vše na svém typickém místě, takže jsem nechápal.

„No, řekněme, že si tam někdo užil a na zemi je dost takové... lepkavé tekutiny, pokud víš, co tím myslím," šibalsky mrkl a mně to okamžitě došlo.

„Uh, dobrý, už nic neříkej," vykulil jsem oči a znechucen se vydal nahoru po schodech.

Doufám, že ty schody byly jen čerstvě umyté nebo něco takového, protože strašně klouzaly a já vypadal, že se každou chvílí rozmáznu na podlaze.

„Dwight hledá Ellie!" opřel jsem se o rám dveří a složil si ruce na hruď. Sledoval jsem Ellie, jak s otrávenou grimasou vyhazuje kapesníky s onou bílou tekutinou do odpadkového koše.

„Hadley zase hledá někoho, kdo je aspoň metr osmdesát vysoký," s ironickým smíchem se na mě otočila.

„Takže hledáš mě," přešel jsem blíž a čekal na to, co mi dá za úkol.

„Uh, ty knížky, co jsou tamhle na komodě dej, prosím tě, úplně nahoru na knihovnu," ukázala na skříň, kde byly položené knížky a já povytáhl obočí. Pokud si dobře pamatuji, tak tyhle měla ze všech nejradši.

„Děje se něco? Nebo tam snad nedosáhneš?" uchechtla se.

„Máš dneska nějakou dobrou náladu," nechápavě jsem vzal komínek do rukou a stoupl si před knihovnu, čekajíc na další větu, co vyjde z jejích úst.

„Neměla bych snad?" řekla už trošku víc sklesle.

Hlavně to neposer, Jeremy.