Stalker [CZ]

19.day - part 1

„Ehm, dobrej strážníku," pozdravil jsem chlapa v policejním obleku, který si se mnou posledně promáčkl kapotu od auta, když se mě snažil zadržet.

„Ahoj Jeremy," opětoval můj pozdrav a usrkl ze skleničky s vínem. Podezíravě jsem se podíval na svoji matku, co byla kapku vedle z toho, že jsem nakonec dorazil. Očividně doufala v to, že svůj slib nesplním a budu někde do půlnoci flámovat.

„Nemusíš mít strach. Tentokrát tady nejsem, abych tě odvedl na stanici," zasmál se vlastnímu vtipu.

„Doopravdy?" optal jsem se nedůvěřivě a pohlédl ke dveřím, které by v tuhle chvíli mohly být mojí jedinou šancí na útěk.

„No tak jako pokud máš něco nezákonného na srdci, tak se mi s tím klidně můžeš svěřit," pobídl mě a matka mi pohledem naznačila, abych byl potichu. Tušila, že mám celý seznam věcí a příběhů, které by mě poslaly na nocleh na stanici.

„Ne, děkuji. Mám se rád," ironicky jsem se zasmál a rozešel ke schodům, abych se mohl vyhnout dalšímu vyslýchání.

„Dwight! Nástup ke stolu!" zařvala na mě matka.

„Proč?" plačtivě jsem se zeptal s myšlenkou na svoji měkkou postel a nespouštěl oči ze strážníka.

„Slíbil si něco," škodolibě se usmála a já byl přinucen si sednout hned naproti jemu.

Odešla do kuchyně a nechala nás tam osamotě. Strážník si prohlížel obsah sklenice a já si nervózně poklepával pravou nohou. Měl jsem strach, že se začne na něco vyptávat nebo znovu řešit to, co se stalo v tom tanečním studiu. Nepřekvapilo by mě to, protože má výmluva na zapomenutý mobil byla dost chabá a já se při výslechu klepal jako ratlík. Kdyby se začal bavit o Ellie, tak by mi nejspíš praskla žilka, protože mamka by mu povyprávěla o našich hádkách a neshodách. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on by mohl ještě někdy vstoupit za práh našeho domu nebo aby rovnou seděl se skleničkou vína u našeho stolu a se slinami u pusy čekal na večeři.

Naštěstí nás tam matka nenechala dlouho a během chvíle držela dva talíře s jídlem, které položila přede mě a před strážníka. Pak se zase vypařila pro poslední talíř a příbory.
Strážník si talíř prohlížel se zájmem, i když to bylo to nejednoduší, co mohla má matka uvařit. Pokud si to tedy nenechala zabalit v nějaké restauraci a neohřála to jen v mikrovlnce, což je dost možné. Konečně přišla se svým talířem a rozdala nám příbory.

Strážník se ihned pustil do jídla a matka ho udiveně sledovala. Očividně během dne nic moc nejedl, protože mám pocit, že po něm nezůstane ani talíř. Raději jsem s matkou neotálel a pustil se do svého jídla. Matka tady možná chtěla zůstat a povídat, ale já spěchal jen proto, abych mohl být co nejdříve u sebe v pokoji.

Jeho tempo se však zpomalilo, což mě na moment vyděsilo, protože se podíval na mě a chtěl něco říct.

„Jak se má Matt?" do hajzlu.

Víte pane strážníku já myslím, že dobře. Jen ho před pár dny zmlátili a způsobili mu opařeniny. Jinak je naprosto v pořádku. Samozřejmě vám to říct nemůžu, jelikož by se má matka vyptávala a vy byste určitě přidal jeden malý detail, na který jsem "zapomněl".
Jinak ano, jsem úplně normální.

„Dobře," jednoduše jsem řekl a pokračoval v jídle.

„Tak to jsem rád. Po tom, co se stalo..." chtěl načít, ale já mu to nedovolil.

„Je to vynikající mami," pochválil jsem mámino jídlo a přerušil ho.

„Děkuji, ale pan strážník chtěl zrovna něco říct," poděkovala a opět se otočila ke strážníkovi, očekávajíc pokračování v jeho mluvě. Ten se ale otočil na mě a pokrčil obočí.