Stalker [CZ]

21.day - part 1

Neděle
Studené kapky deště se tříštily na miliony dalších, když dopadaly na balkónové zábradlí. Pár z nich stékalo po mých tvářích a smáčely mi mé havraní vlasy, jak jsem čekal na příjezd někoho, koho dnes nejspíše hodně zklamu. Zanedlouho se v oknech začaly střídat barvy červené a modré a služební auto městské policie se s dodržováním rychlosti ploužilo k našemu domu. Očekával jsem, že nepřijede ve svém autě, jelikož to stálo na svém místě v garáži, ale i tak mě překvapilo, že se ještě stále zatahuje s tím strážníkem, co nějaký ten měsíc neviděl břitvu a pěnu na holení. Zápach jeho upoceného těla mi v paměti utkvěl do teď a bohužel i dnes to vypadalo, že se on a můj nos opět setkají. Maják zhasl a auto se zastavilo na příjezdové cestě, na což následně oba vystoupili a praštili s dveřmi. Strážník s jasným pobavením ve tváři a má matka s nervózním úsměvem, který vypovídal o tom, že se něco děje. Nebylo to nic špatného, ale i tak jsem měl obavy z toho, co bude následovat. Oba jsme měli něco, co jsme potřebovali říct a měli strach z toho, jak bude ta druhá osoba reagovat.

Nemělo cenu to prodlužovat. Balkónovými dveřmi jsem vstoupil do svého pokoje a následně je zavřel. Okamžitě jsem nasál vůni parfému, který půjčila Emily Ellie a taky smrad toho, jak Scott omylem převrhl koš s mým špinavým prádlem. Okamžitě se z domu stalo místo podobající se Černobylu, kde jsem byl "násilím" donucen otevřít všechna okna. To byla jedna z mála věcí, která se včera stala.

Bez pochyb máte teď otázky na to, jak pokračoval předešlý večer, když jsem se dozvěděl tu tři měsíce starou "novinu". Hned, jak mi Emma řekla, proč ve zkutečnosti volala, nastalo hrobové ticho a já si už na počítači hledal místa, ze kterých bych mohl teoreticky skočit.

To byl špatný vtip, Jeremy.

S Emmou jsme se domluvili, že to nejdříve řeknu matce a pak se budeme bavit o tom, co bude dál. Podvědomě se mi snažila do hlavy vnutit, abychom se setkali a o všem si povykládali z očí do očí, ale já ji odmítl. I když tak nějak tuším, že se s ní jednou stejně potkám, tak nechci, aby to bylo takhle brzo. K čemu se chci ale přiznat je to, že nevěřím tomu,  že bych byl otec. Sice všichni víme, jaký jsem, ale nejsem přeci tak hloupý, abych zapomněl na ochranu. Nebo snad ano?

Zatím to zůstává jen mezi mnou a Emmou - později i matkou. Nemám v plánu do toho zatahovat i někoho dalšího a to především ne Ellie. Prošli jsme si skrz hodně věcmi, ale myslím si, že tohle by už nepřekousla a přestala by se se mnou definitivně zabavovat. Což by pak vedlo k věcem, co jsem dělal ze začátku. Jestli si rozumíme...

Přestal jsem se zabývat starostmi ze včerejška a začal se připravovat na to, co následovalo. Totálně promočený jsem se vydal dolů po schodech, nezajímajíc se o to, že jsem za sebou nechával mokré šlápoty. Z kuchyně se ozývalo šeptání o tématu, které bych mezi lidmi, co se sotva znají, jednoduše nečekal.

„Mám tu zůstat s tebou až to budeš říkat?"

„Ne! Nevím, jak bude reagovat a kdyby byl nějaký moc agresivní... "

„Sice tvého syna moc neznám, ale jsem si jistý, že by nikomu z nás dvou neublížil... "

„Možná máš pravdu, ale i tak... chtěla bych si s ním promluvit osamotě."

„Dobrá tedy. Pak mi zavolej, jak to dopadlo," řekl strážník svá poslední slova a tichými kroky vyšel z kuchyně. Neobtěžoval jsem se, abych se schoval. Zůstal jsem stát na místě a propaloval ho svým pohledem.

„Ahoj, Jeremy... " pozdravil mě překvapeně a s obavami, jestli jsem je slyšel, se otočil na moji matku a pokynul ji, aby přišla za námi. Ta jen vykoukla zpoza rohu a něco mu zašeptala. S pochybovačným výrazem ve tváři se na mě naposledy podíval a pak se jednoduše otočil k odchodu.