Stalker [CZ]

1.day

Pondělí

Zrovna stojím před jejím domem a čekám, než vyjde. Je 8:45 a ona se teprve objevila ve dveřích, rychle jsem zašel za roh, aby mě nemohla vidět. Měla na sobě bílé triko, černé kalhoty s vysokým pasem a černé vansky, které mají už nějaký ten pátek za sebou. Za malou chvíli jsem přišel na to, proč šla dneska později, než obvykle.

Před domem se s tím svým naleštěným autem objevil ten nagelovaný blbeček Will. Bože jak já ho nenávidím. Pokud to některým nedošlo, tak ona s ním chodí. Ale co se dalo čekat - ONA, jako nejoblíbenější holka na škole a ON, jako nejoblíbenější kluk.

Hromada lidí by teď se mnou asi nesouhlasila, ale podle toho, jak má Will rozvrzanou postel, bych tipoval, že střídá holky jak na běžícím páse. Jednoduše řečeno - DĚVKAŘ.

Možná se teď někdo ptá: „Jak můžeš vědět, že má rozvrzanou postel?" Je to prosté. Když jsme byli v prváku, tak jsme byli docela dobří přátelé, ale to se během času změnilo. Začal flámovat a chodit za každou holkou na rohu a tohle upřímně není můj šálek kávy.

Zpoza rohu jsem mohl jen sledovat, jak si každou chvílí prohrabuje vlasy, které má slepené od gelu. A ona? Ta si to ladným krokem šine k autu a přitom dává tomu blbečkovi něco, co si on nezaslouží...úsměv...

Až když odjeli jsem si vzpomněl, že ještě stále musím do školy. Vyučování začíná za deset minut.
Bez šance hochu.
Užij si to po škole!

Rychlým krokem jsem se vydal na cestu, ale díky mé smůle a tomu šmejdovi, který vypadá jak Gandalf z Pána prstenů, kterého všechno znají jako školníka, jsem schytal jen zamknuté přední dveře a úšklebek toho skřeta.

Neochotně mi odemkl dveře a podal papírek s mým jménem, na kterém bylo napsáno „po škole". Pokud se ptáte, jak mohl znát moje jméno, když jsem chodí určitě víc lidí pozdě a ta jeho střapatá palice by to nejspíš nepobrala, tak je to z toho důvodu, že jsem poslední dva týdny pravidelný opozdilec.

Papírek jsem mu vytrhl z ruky a odešel ke své skříňce, která je mimochodem hned naproti té JEJÍ. Vzhledem k tomu, že jsem skoro celou cestu běžel, chtěl jsem se jít alespoň trochu upravit na záchody. Stejně jsem přišel pozdě a učitel mě seřve tak či tak.

Bez toho, aniž by si mě "Gandalf" všiml, pomalým krokem jsem se vydal směr záchody. Když si mě nevšiml, poklepal jsem se v duchu na rameni a přišel k jednomu z umyvadel. Pustil jsem vodu, kterou jsem si nabral do rukou a omyl si obličej. Zvedl jsem hlavu a zadíval se do svého odrazu v zrcadle, kde mě nečekalo žádné milé překvapení. Viděl jsem jen obyčejného kluka s černými vlasy a lehce opálenou pletí, na které už pomalu mizely zmínky akné, kterým mě proklela puberta. Jediné, co na sobě miluji, jsou oči. Tmavě zelené oči, které u nás jen tak někdo nemá.

Po chvíli hraní si na holku, která tráví na záchodech půl hodiny, aby se mohla upravit, jsem se vyšel ze záchodů. Zamířil jsem rovnou do třídy a během cesty se psychicky připravoval na učitelův velice "poučný" proslov, který se od mého prvního zpoždění vůbec nezměnil.

Zaklepal jsem na dveře a vešel dovnitř. Všechny pohledy se zastavily u mě, včetně toho učitelova. Jako největší frajírek jsem pohodil hlavou na stranu, abych si oddělal vlasy z obličeje. Učitel ze mě na chvíli spustil oči a začal něco psát do třídnice. Asi to, že jsem přišel pozdě, ale přece nemůžu říct: „Omlouvám se, že jsem přišel pozdě, ale stalkoval jsem nejoblíbenější holku na škole".

Když dopsal, posunul si brýle na špičku nosu a podíval se zpět na mě. Vypadal, jako ta ženská v knihovně, která na vás každou chvílí „pššt" nebo „tady jste v knihovně a ne v debatním kroužku."