Láska s Handicapem (Niall Horan)

10.

Naštvaně jsem třískla dveřmi a svalila se na postel. Ten kluk má skvělý talent, vytočit mě jednou větou. Myslela jsem si, že jsem kliďas, jenže pan Horan mě přesvědčil o opaku. Jen ho vidím, něčím bych ho praštila po hlavě, třeba by se mu konečně rozsvítilo a začal se chovat normálně. Po hodině jsem si šla vyčistit zuby a pro skleničku vody. Když jsem procházela kolem Niallova pokoje, slyšela jsem tiché vzlyky. Chvilku jsem přemýšlela, že půjdu do pokoje a pevně ho obejmu. Jenže jsem si pak vzpomněla, co je vše schopný říct a udělat a moje solidarita byla pryč.

Ráno jsem vstala hrozně brzo. Udělala jsem si ranní hygienu a oblékla se. Šla jsem do kuchyně, kde jsem připravila wafle a kávu. Udělala jsem radši i čaj, protože jsem nevěděla, co bude chtít. Vzala jsem jídlo na tác a šla k jeho pokoji. Zaťukala jsem a čekala, až se ozve. Během chvilky jsem slyšela to jeho otrávené „dále." „Nesu ti snídani, nevím, co piješ. Jak se ti spalo po dlouhé době doma?" zeptala jsem se a snažila jsem se zavést slušnou konverzaci. „Dík. Po ránu si dávám kafe. Jak myslíš? Nejradši bych byl ve svém pokoji a ne tady." Začal, ale držel se, neřekl ani jedno sprosté slovo. „Já vím, vydrž, za chvilku tam zas budeš" usmála jsem se a všimla jsem si, že se na mě i usmál. „Nialle, nevíš, v kolik přijdou ty kluci? Chtěla bych naložit maso, udělat nějaké občerstvení. A taky abychom cvičili, to je nejdůležitější." „Hele, říkali kolem druhé. To by jsi byla hodná" řekl a usmál se. Páni, to je změna najednou. Musím uznat, že takhle se mi líbí mnohem víc. „Nechceš mi třeba pomoc? Mohl by jsi krájet zeleninu. Na stůl dosáhneš i z vozíku" zeptala jsem se ho, aby si nepřipadal neschopný. „Tak jo. Jen budeš muset sjet do obchodu sama. Ještě se na to necítím. Mohla by jsi mi teď prosím pomoc do sprchy?" zeptal se mě a bylo vidět, že je mu to nepříjemné. „Určitě. Až budeš hotový, zazvoň. Já zatím sepíšu seznam." Usmála jsem se, pomohla mu a odešla. Tenhle Niall je něco jiného. Škoda, že takový nebyl od začátku, mohli jsme se vyhnout Našim hádkám. Po chvilce jsem uslyšela zvonek, takže jsem běžela do jeho koupelny. Pomohla jsem mu na vozík, utřela mu zbytek těla a opláchla sprcháč a jeli jsme do kuchyně. „Tak já jedu, chceš tam něco vzít?" zeptala jsem se a brala si peníze a klíče. „Vezmi mi tam gumové medvídky prosím. Než půjdeš, vezmi si na vrchní poličce kreditku. Je to karta na nákupy potravin. Jeď opatrně" řekl a zapnul si televizi.

Vrátila jsem se asi za hodinu. Niall pospával v křesle ale jen co jsem odhodila klíče na stůl, se s trhnutím probudil. „Nechtěla jsem tě vzbudit, promiň" omluvila jsem se mu. „To nevadí. Máš gumídky?" rozzářil se jako sluníčko. Musela jsem se usmát. „Mám, mám ty nejlepší. Jen doufám, že tobě tahle značka nechutná, abych si je mohla sníst" ušklíbla jsem se na něj. Niall ke mně natáhl ruku a já mu podala balíček. „Smůla Em, tyhle miluju. Neříkej mi, že jsi na nich taky závislá?" šklebil se mi s plnou pusou gumídků. „Ne, vůbec. Jak jsi na to přišel? Pěkně to docpi, když ses ani nerozdělil a jdeme cvičit." Zavelela jsem a odvezla do naší rehabilitační místnosti. Musím říct, že Niall se dost snažil. „Ni, když tě to bude bolet řekni. Když se ti bolestí bude chtít brečet, breč. Je to normální. Tak poslední série a končíme" řekla jsem. Po cvičení jsem mu opět pomohla do sprchy, já si skočila taky a mohli jsme jít chystat jídlo. Při přípravě se mě vyptával na rodinu, přátelé, práci. Bylo milé, když se choval takhle.

„Em, mohla by jsi jít sem? Něco mi spadlo pod vozík a já tam nedosáhnu" řekl s úsměvem. Když jsem k němu došla a ohnula se, nic jsem neviděla. „Nialle nic – tad" nestihla jsem doříct větu, protože mi na obličeji přistála celá mísa pomazánky a domem se rozezněl Niallův smích. „Ty malej Irskej skřete, já tě dostanu" vyhrožovala jsem mu a rozběhla jsem se za ním. Popadla jsem první surovinu, co jsem měla po ruce a vysypala to na něj. A jak jsem si všimla, sáhla jsem dobře. Natrefila jsem na mouku. „Vypadáš k sežrání Horane. Ale něco tomu chybí" řekla jsem a přišla blíž k němu. Niall nevěděl, co má čekat. Já si mu sedla na klín a pevně ho objala. Účel to splnilo, jeho mouka se smíchala s pomazánkou. Co bylo teda divné, mě se to objetí líbilo. Cítila jsem se v bezpečí. Chtěla jsem se odtáhnout, ale Niall si mě přitáhl ještě blíž a stiskl pevněji.