Láska s Handicapem (Niall Horan)

20.

Když jsem se v noci probudila, všimla jsem si, že Niall vedle mě nespí. Kouká do stropu a z očí mu tečou slzy. „Co se děje Nialle?" zeptala jsem se ho opatrně. Vím, jaké má změny nálad, tak jsem ho nechtěla moc dráždit. Niall se na mě podíval a setřel si slzy. „Proč nespíš? Nevzbudil jsem tě?" zeptal se a pohladil mě po vlasech. „Nevzbudil. Co se děje?" zkusila jsem se ho zeptat znovu. „Zdála se mi noční můra. A bojím se, že se to stane skutečností. Emily, co když už nikdy nebudu chodit? Co když si nikdy nezahraju fotbal? Golf? Co když nikdy nebudu mít děti? Nikdy se nepostavím na podium? Přemýšlel jsem, co jsem provedl tak hrozného, že se mi osud takhle pomstil" odpověděl mi a rozbrečel se. Já jsem ho pevně objala. Po chvilce jsem vzala jeho tvář do svých rukou a zadívala jsem se mu do jeho krásných očí.

„Teď mě poslouchej Nialle. Osud si nevybírá. Někdy odnesou ty nejhorší věci lidé, kteří si to nezaslouží. Někdy osud asi chce, aby si člověk vytrpěl ty nejhorší věci, aby si vážil maličkostí. Na každého čeká něco šťastného. Když budeš poctivě cvičit a hlavně to nevzdáš psychicky, tak se na ty nohy postavíš. Sám jsi slyšel doktora. Je to jen na tobě. Fotbal si zahraješ, golf taky a s dětma budeš lítat a vyprávět jim, jaký je jejich tatínek bojovník. A s Liamem, Louisem a Harrym na to podium zas vyskáčeš, to se neboj. Budete dostávat fanynky do kolen, bude o tebe ještě větší zájem, než byl doteď. A já tu budu od toho, abych ti se vším pomohla, dobře?" pověděla jsem mu vše co jsem měla na srdci. „Jenže co když se na ty nohy postavím a ty pak odejdeš a už tě nikdy neuvidím?" zeptal se a já jsem v jeho očích zahlédla obavu. „Pokud nebudeš chtít, tak neodejdu. Vždycky tu budu. V kteroukoliv noční i denní hodinu, to si pamatuj" usmála jsem se na něj a stulila jsem se mu do náruče. Niall nic neodpověděl, ale po chvilce jsem slyšela jeho pravidelné oddechování.

Ráno jsem se probudila dřív než Niall. Potichu jsem se zvedla a podívala jsem se zpět do postele, kde ležel Niall, který vypadal neskutečně rozkošně. Člověk by ho láskou i sežral. Když jsem se podívala na budík, moje rozplývání skončilo. Bylo 10 hodin, což znamená, že jsme prošvihli cvičení a za dvě hodiny tu má být Liam s Cheryl. Vystřelila jsem z jeho pokoje a letěla do svého. Rozhodla jsem se, že ho nechám ještě chvilku spát. Rychle jsem se vysprchovala, namalovala a pustila jsem se do přípravy oběda. S Niallem jsme se rozhodli, že uděláme pečené kuře. Udělala jsem ho na způsob, na který ho dělala moje maminka.

Kuře se peklo, brambory taky, bylo asi 11, tak jsem se rozhodla, že půjdu probudit Nialla. „Ni, vstávej" třásla jsem s ním jemně. „A to musím?" brblal a přetáhl si deku přes hlavu. „Jo, musíš, za chvilku tu je návštěva. Trochu jsme zaspali, je jedenáct hodin" přemlouvala jsem ho a stahovala jsem z něj peřinu. „Vidíš, to máme ještě hodinu čas" usmál se a za ruku mě stáhl k sobě. Jelikož jsem to nečekala, tak jsem do té postele zapadla po hlavě. Niall se mi smál, ale přitáhl si mě do náruče. „Takhle se mi to líbí, když se mi přímo vrháš do postele" smál se mi. „To víš že jo. Netušila jsem, že máš takovou sílu v rukou" pochválila jsem ho a osahávala mu jeho svaly na rukou. „Nechtěj vědět, kde všude mám sílu" šklebil se. Asi se dobře vyspal, jak tak koukám. Vymanila jsem se z jeho objetí a šla do kuchyně. Niall byl během 15minut v kuchyni a pomohl mi nakrájet zeleninu. Celou dobu jsme se jen smáli a čekali, až přijde Liam. Když se ozval domovní zvonek, Niall jel otevřít.

Tak, tady je další dílek. Zatím ještě furt hodný Niall. Už druhý díl, drží se chlapec. Není tady nic moc zápletka, to přijde tak za dva díly. Koukněte na video v médiích, co tam ten Irskej skřet dělá. Po dlouhý době jsem na něj zas narazila a potřebuju ho mít doma:-D M*