Láska s Handicapem (Niall Horan)

38.

Po půl hodině, kdy se chudák Niall kroutil v obrovských bolestech se konečně trochu uklidnil a já jsem mu mohla promasírovat stehno. „Emily, co to bylo?" zeptala se se s obavami v očích Maura. „Tohle je vynikající zpráva. Niallovi svaly začínají přicházet k sobě. Což je dobře. Musíme více cvičit a nejdéle do půl roku by pomocí holí mohl chodit" vykřikla jsem radostně a v očích všech ostatních se objevily slzy štěstí. „Miláčku, to je skvělá zpráva!" vykřikla Maura a objala Nialla, který mlčel a jen plakal. „Zítra, až pojedeme z letiště, stavíme se v nemocnici dobře? Potřebuji prokonzultovat jeden cvik" usmála jsem se a pevně ho objala. Niall jen přikývl. „To by chtělo skleničku" vykřikl Greg a běžel do kuchyně pro flašku.

Když jsme všechno snědli a vypili, odebrali jsme se do svých pokojů. Když sem se chystala zalézt do postele pípla mi SMS. Niall: Nemohla by jsi dnes spat u me? Pousmála jsem se a potichu vyšla z mého pokoje. Neobtěžovala jsem se ani ťukat a otevřela jsem dveře. Spatřila jsem usmívajícího se Nialla, který na mě čekal v posteli. „Takže jsi přišla?" řekl šťastně. „To víš že jo. Chci se pořádně vyspat" řekla jsem a vlezla pod peřinu. „Takže to je jediný důvod?" zeptal se smutně. „A taky protože jsi mi chyběl" zašeptala jsem, ale byla jsem si jistá, že mě musel slyšet.

„Emily, co teď bude dál?" ptal se a v jeho hlase se míchala obava a nadšení. „Jediné co se změní je to, že se ti ještě párkrát stane to co při večeři. Musíme nechat ještě dodělat madla, díky kterým budeš zkoušet chodit. Budeš mít jiný cvičební plán a žádné úlevy. Asi budeme jezdit víc do nemocnice. Jinak nic" usmála jsem se a přitulila se k němu. „A co bude potom? Až začnu chodit?" ptal se a namotával mé pramínky vlasů na svůj prst. „Až začneš chodit, nějaký čas tu ještě budu a pak se odstěhuji" posmutněla jsem, protože už si nějak neumím představit, že bych měla bydlet sama. Jenže zůstat tu nemohu. Myslím si, že hned co začne chodit, půjde za svou vyvolenou a vše jí řekne. „Nechci abys odešla" řekl mi do vlasů. „Budu muset Ni. Nebudu ti překážet v tvém štěstí. Musíš sebrat odvahu a říct té slečně, že ji miluješ. A já ti tu nebudu překážet. Asi by se jí to moc nelíbilo. Ale neboj se. Úplně se mě nezbavíš. Vždy tu pro tebe budu" usmála jsem se. On se na mě jen nevěřícně podíval. „Em, ty mi ale nepřekážíš a nikdy překážet nebudeš" „Nikdy neříkej nikdy. Teď už spi, zítra Nás čeká velký den" políbila jsem ho na tvář a zavrtala jsem se hlouběji pod peřinu.

„Vstávej miláčku, za chvi.... Je pardon, nevěděla jsem, že tu je i Emily" zčervenala Maura a vycouvala z pokoje. Já jsem jen pomalu otevřela oči a viděla vysmátého Nialla. „Právě Nás načapala moje mamka. Chci vidět, jak jí to budeš vysvětlovat" smál se mi. „Já jak to budu vysvětlovat? To ty jsi mi psal SMS" vyplázla jsem na něj jazyk a pomalu se hrabala z postele.

Tak, po dlouhé době je tu další dílek. Na rozjezd máme takový lehčí dílek. Žádný drama, které ale brzo zas přijde. A chtěla bych moc poděkovat všem. Moje FF Je to ten pravý skončila na krásném 94.místě v kategorii FF!! Krásné čtení M*