Láska s Handicapem (Niall Horan)

7.

„Ahoj, ty musíš být Emily" ozval se za mnou příjemný hlas. Když jsem se otočila, spatřila jsem krásnou brunetku. „Ahoj, ano, to jsem já. Liam je u Nialla, jestli chceš jít ještě za ním" usmála jsem se a ukázala jí na dveře, které vedou do pokoje toho protivy. „Nene, před chvilkou jsem mu psala, měl by tady hned být." Jen to dořekla, otevřely se dveře a v nich se objevil Liam. „Čau krásky" pozdravil Nás a Cheryl věnoval dlouhý polibek. „Nevím, jestli s Váma vůbec můžu na veřejnost, víte, jak mi budou chlapy závidět? Že jsem ve společnosti dvou přenádherných žen?" smál se, obě Nás chytl kolem pasu a vyšel s Námi z nemocnice. Se smíchem jsme došli do jedné luxusní restaurace. Vypadalo to tady vážně pěkně. Rozhodla jsem se, že si objednám jen salát a 7UP. Cheryl si objednala to samé, akorát s vínem.

Celý oběd proběhl ve velmi dobré atmosféře. Cheryl byla úžasná a Liam na ní mohl oči nechat. Když si došel odskočit, Cheryl se na mě zadívala zkoumavým pohledem. „Co je?" zeptala jsem se jí a čekala na odpověď. „Koukám a přemýšlím. Nemysli si, že nevím, proč jsme šli na oběd. O to víc mě překvapuje, proč je na tebe Niall takový. Jsi krásná, chytrá a vtipná. Neboj se, vůbec si nemyslím, že by jsi mi chtěla Liama přebrat. Je pěkný, jak jste se skamarádili. Schvaluju tě a doufám, že i z Nás budou kamarádky. Zkusím z Liama dostat, jestli mu Niall něco neřekl dobře?" usmála se. „Děkuji, jsi moc hodná. Myslím, že kámošky už jsme. Taky nevím, proč se ke mně tak chová. Nic jsem mu neprovedla, snažím se mu naopak pomoc. Třeba se to časem srovná" povzdechla jsem si. Když se vracel Liam ze záchodu, začal mi zvonit telefon.

„Ano? Stalo se něco?" zeptala jsem se. Je divný, že mi volají z nemocnice, když ví, že mám teď hodinu pauzu. „Ahoj Emily, omlouvám se, že ruším, ale Nickovi se udělalo hůř a chce tě vidět, mohla by jsi přijet?" zeptala se mě Mia, naše recepční. „Hned jsem tam" odpověděla jsem. Ve spěchu jsem se rozloučila s Liamem a Cheryl a vyběhla jsem z restaurace.

„Ahoj Nicku" pozdravila jsem zadýchaně brášku. „Ahoj, promiň, že jsem tě vytáhl z obědu" řekl smutně. „To nevadí. Stejně už jsem dojedla. Jak se cítíš? Prý se ti udělalo hůř" povzdychla jsem si a sedla k němu na postel. „Malinko. Bojím se, že už to dlouho nevydržím" řekl a rozbrečel se. „Tohle neříkej. Jsi bojovník. Vydržel jsi to dost dlouho, neboj se, vyléčíš se z toho. Kdo by mi pak kritizoval chlapy?" zeptala jsem se s falešným úsměvem. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Ještě chvilku jsme si takhle povídali, jenže já jsem pak musela jít pracovat. Rozloučila jsem se s ním a vyšla z jeho pokoje. Jen jsem došla na sesternu, zhroutila jsem se v slzách na gauč. Nejsem blbá, vím, že má Nick minimální šanci přežít, jen jsem si to nechtěla přiznat. Nechtěla jsem být bez něj. Setřela jsem si slzy, převlékla jsem se a šla k tomu otrapovi na pokoj. Když jsem tam vešla, spatřila jsem tam Harryho a Louise. „Ahoj Harry, čau Lou. Jak se máte?" zeptala jsem se jich a objala je. „Celkem to jde, co u tebe? Jaký byl oběd?" zeptal se Harry. „Hele perfektní, Cheryl je úžasná, máme v plánu jít někam jen my dvě. Budete tu taky? Jdu cvičit s Horanem" zeptala jsem se jich a doufala, že budou souhlasit. K mé smůle ale museli odejít. V rychlosti jsem si s nimi domluvila na večer kino a pustila se do cvičení. Na Nialla jsem ani nepromluvila a ani se na něj nepodívala.

„Hotovo, měj se" řekla jsem a vypadla z jeho pokoje.

Tady máte další dílek. Již za jednu nebo dvě kapitoly, už Nialla pustí domů, takže se budeme moc těšit na domácí válku. M*