Láska s Handicapem (Niall Horan)

Epilog

O čtyři roky později

„Mamííí mamííí, stlejda Hally je na mě zlý" přiběhl ke mně Nick. „Co ti zase udělal? Řekni to tatínkovi, já teď musím vařit" usmála jsem se na toho malého blonďáčka a dál se věnovala vaření.

„Tak co ti strejda provedl?" zeptal se ho Niall, když ho bral do náruče. Prcek ho chytl kolem krku a začal mu to důležitě vysvětlovat. „Řekl mi, že když budu papat hodně banánu, tak budu pak zalostlý jako stlejda Zayn, nebo co hůř, plej jako opice" vydechl Nick a bylo vidět, že je opravdu vyděšený. „Nicku, tohle pravda není, neboj. Víš proč ti to řekl? Protože Harry miluje banány a nechce se o ně dělit" vysvětloval mu Niall a já se nemohla na tu krásu vynadívat. Miluju je oba, do jednoho.

„A když ti tohle, nebo něco jiného strejda Harry řekne, tak mu odpověz, že si zajdeš pro nůžky, nebo žehličku na vlasy" přidal se k Niallovi Louis a pohladil Nicka po hlavě. „Jste nejlepší" vypískl Nick a běžel pryč. Jen jsem se smíchem zakroutila hlavou. Někdy opravdu nevím, jestli nemá to dítě víc rozumu, než Harry.

„Jak ti to jde miláčku?" zeptal se Niall a přistoupil ke mně zezadu. „Dobře. Víš, že si v některých chvilkách říkám, že bylo lepší, když jsi nechodil?" vypadlo ze mě, protože mě opravdu štvalo, jak mě rozptyluje. „Ale prosím tě" řekl Niall a dál mě zlobil. „Horane, vypadni. Louisi, odveď si ho ven. Myslím, že už na Vás ostatní čekají. Neslíbili jste náhodou dětem, že si s nimi něco zahrajete?" otočila jsem se na Louise.

Oba odešli a já opět měla klid a v mysli si promítala jednu z nejhezčích chvílí v mém životě.

Bylo to asi půl roku po pohřbu Nicka, kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Když jsem to řekla Niallovi, byl nadšený. Okamžitě jsme začali plánovat svatbu, protože Niall nechtěl, aby dítě přišlo do neúplné rodiny. Měla jsem na sobě ty nejkrásnější šaty a byla jsem ve společnosti těch nejlepších lidí. Když jsme si řekli své ano, oba jsme plakali štěstím. Nebylo to naposledy, kdy jsem ten den brečela.

Jako na každé svatbě, muzikanti vyhlásili tanec novomanželů. Chvilku jsem si myslela, že si ze mě dělají srandu. Osobně jsem jim přeci nařídila, že tuhle část mají vynechat, protože jak jistě všichni ví, Niall nemohl chodit. Byl stále připoutaný na vozíku. Sice pokroky dělal, ale ne takové, aby mohl sám chodit. „Smím prosit?" ozval se za mnou Niallův hlas a já se s otevřenou pusou otočila.

„Nialle" vydechla jsem a začala jsem brečet. Niall sám stál, pouze opřený o hůl. „Chtěl jsem, aby Náš svatební den byl nezapomenutelný. Nic neudělá nevěstu šťastnější, než tanec s novomanželem. Takže ještě jednou, smím prosit?" zeptal se mě s úsměvem Niall. Byl to ten nejkrásnější tanec v životě.

„Emily, asi je potřeba kojení. Ashley pěkně vyvádí" přišla za mnou Cheryl, s mojí tříměsíční dcerkou. „Děkuji, nakojím a hned jsem u Vás" vzala jsem si Ashley a šla jí nakrmit. Chvilku jsem koukala na to svoje štěstí. Mám v životě vše, co potřebuji. Mám milujícího manžela, děti a hlavně přátele. Podívala jsem se nahoru a usmála jsem se. Ty to vidíš Nicku. Vše dopadlo, jak mělo. Chybíš mi tu. Určitě by se ti tady líbilo. Neustále na tebe vzpomínáme. Nikdy na tebe nezapomeneme. Aspoň nejsi nahoře sám. Máš tam naše rodiče. Jednou se sejdeme všichni....

Tak a je tu definitivní konec. Všem bych chtěla moc poděkovat za Vaši přízeň. Nebudu Vás tady všechny označovat, protože bych určitě na někoho zapomněla a to opravdu nechci. V průběhu jsem se snažila odpovídat na Vaše komentáře. Děkuji za to, že jste mě dostali na 55 místo ve FF. Udělalo mi to nesmírnou radost, stejně jako to, že se někomu ten příběh opravdu líbil.

Pár dní budu jen přidávat I Hate you...poté rozjedu novou FF. Doufám, že mi zůstanete i nadále věrný. Mám Vás všechny ráda a ještě jednou, děkuji.

Monnyy♥♥