Láska s Handicapem (Niall Horan)

59.

„Emily" vydechl Nick tak slabě, že jsem ho skoro neslyšela. „Proč mi tohle děláš brácha?"zeptala jsem se ho, když jsem si k němu vlezla do postele. „Nedělám to naschvál. Už nedávno jsem ti říkal, že to nebude dlouho trvat a odejdu. Ty jsi mi to nechtěla věřit. Jsem hrozně vyčerpaný Em" povzdechl si Nick.

„Já vím, že jsi mi to říkal. Jen si to nedokážu a ani nechci představit. Jsi to jediné, co mám" brečela jsem a bylo mi to úplně fuk. „Máš kluky a Nialla. Koukám, že máš nový prstýnek, nechceš mi něco říct?" zeptal se mě Nick a držel mi ruku. „Včera mě požádal o ruku, ani nevíš, jak to bylo romantické" pousmála jsem se. „Vyprávěj" vyzval mě Nick a já začala. Chtěla jsem mu splnit každé přání, když vím, že to může být to poslední, co uslyší.

„To je taková nádhera. Doufám, že na tebe bude hodný. Kluci tady ještě jsou? Chtěl bych je ještě vidět" zeptal se Nick. Jen jsem přikývla a vyšla z pokoje. „Chce Vás vidět" řekla jsem rychle a vrátila se zpět k bratrovi.

„Čau brácho" pozdravili ho kluci a pevně Nicka obejmuli. „Rád Vás zase vidím. Včera Vás dost hnusně vyhnali co?" přetvařoval se Nick. „To teda. Musel jsem nahodit můj neodolatelný úsměv, aby Nám vůbec něco řekli. Ještě že jsem tak krásný" předváděl se Harry. „To nebylo kvůli tobě, ale kvůli mně. Zapomněl jsi, kdo má nejkrásnější úsměv?" špičkoval ho Louis

„A Nialle, doufám, že budeš dobrý manžel" pohrozil Nick prstem. Zbytek kluků se jen nevěřícně podívali na Nialla. „Ještě jsem Vám to nestihl říct" řekl nervózně Niall. Natáhla jsem ruku, abych mu pomohla. Všichni se na ní okamžitě vrhli a začali mi gratulovat. „Děkujeme mnohokrát" poděkovala jsem jim.

„Mrzí mě to, ale musíte už odejít" přišel Nás vyhodit doktor. „Pane doktore, nemohla bych tu prosím zůstat?" zeptala jsem se nadějně lékaře. „Jen projednou dobře?" povolil doktor. Nevím, jestli to bylo proto, že jsem vypadala zoufale, nebo protože ví, že bych se jen tak nevzdala. „Tak se měj krásně, zítra se zas uvidíme dobře? Máme tě rádi" rozloučili se kluci, Niall mě políbil a odebrali se domů.

Pevně jsem bratra sevřela v náruči a potichu mu prozpěvovala, tak jako to dělal on mě. „Miluju tě" uslyšela jsem slabý hlas. „I já tebe. A navždy budu" odpověděla jsem mu a políbila ho na čelo.

„Vždycky tě budu milovat" řekla jsem s pláčem, když můj bratr přestal dýchat.....

Tak, tady je další díl. Vypadá to, že dnes dopíšu tuhle FF. Mám nějakou psací náladu. Asi potřebuji vyhnat všechny chmury. M*