Láska s Handicapem (Niall Horan)

19.

Po dvou hodinách cvičení jsme se odebrali do sprchy. Když jsem si sušila vlasy, ozva se zvoneček, takže jsem věděla, že mu můžu jít pomoc. „Nechceš jít do kina? Docela bych si zašel na nějaký film" zeptal se mě najednou Niall. Já jsem se na něj jen nevěřícně podívala. Tak on mě vyhazuje z domu a ten chce jít do kina? „To mluvíš na mě?" zeptala jsem se nevěřícně. „No jasně, nikdo jiný tady není. Ale pochopím, když mi dáš košem" posmutněl a sklopil zrak ke svým botám. „Dobře půjdu. Musíš mi ale slíbit, že se nebudeš chovat jako včera dobře? Jinak děláš zítra oběd pro Liama a Cher sám" usmála jsem se na něj a bylo na něm vidět, že se mu opravdu ulevilo. Šla jsem se připravit a mohli jsme vyrazit.

„Kam chceš jet?" zeptala jsem se Nialla, abych věděla, kam mám jet. „Budu tě navigovat. Znám kino, kam moc lidí nechodí a budeme tam mít klid" podrbal se ve vlasech a zůstal koukat před sebe. Cestou do kina jsme mlčeli. Na Nialovi bylo vidět, že se bavit chce, ale bojí se, že zase něco podělá. Já jsem se rozhodla, že ho v tom nechám trochu vydusit. „Nepůjdeme na horor?" zeptala jsem se ho a se zájmem jsem studovala jeden plakát. „Ty máš ráda horory?" zeptal se s úžasem Niall. „Miluju je, ale spíš psycho horory, nebo duchařské. Krváky mě moc neberou, vlastně vůbec mě neberou" „Tak to je paráda, máme to úplně stejné! Takže si myslím, že je rozhodnuto. Jedu koupit lístky" usmál se a jel k pokladně. Já jsem se zatím usadila na gauči a čekala jsem, až se vrátí. Viděla jsem, jak se před ním pokladní předklání, aby jí bylo vidět až do krku. Musela jsem se ušklíbnout, protože byla fakt trapná. O kousek dál postávala skupinka asi pěti dvanáctiletých holčiček, které si ukazovali na Nialla a sbírali odvahu, aby za ním šly. „Tak, mám lístky, jdeme ještě pro něco k jídlu, co ty nato?" přijel a podával mi lístky. „Můžeme. Jen, nechceš udělat před tím někomu radost? Támhlety holčičky po tobě dost dlouho pokukují a asi chtějí podpis" ukázala jsem na ně a Niall se s úsměvem otočil a jel za nimi. Holky se štěstím rozbrečely, s Niallem se vyfotily a on se vrátil ke mně. „Tohle jsou lepší fanynky, než ty prsatice co?" zeptala jsem se s úsměvem. „To si piš, tyhle si nechtěj udělat selfie z mojí postele" odfrkl si a jel koupit pití.

Když film skončil, s Niallem jsme zamířili k autu. „Pěkně ses tam lekl. Myslela jsem, že mi ten popcorn vysypeš snad na hlavu" smála jsem se mu. „To není pravda, něco mi lezlo po ruce" vymlouval se a celý zrudl. „Výmluvy Horane" posmívala jsem se mu. Doma jsme si udělali něco malého k jídlu a šli si pustit film. „Půjdeš spát ke mně? Včera jsem se bez tebe vůbec nevyspal" zašeptal Niall ke špičkách svých bot, protože se bál, že ho odmítnu. Hlupáček. Kdyby jen věděl, jak jsem ráda, že se zeptal. Přeci neodmítnu tohodle Nialla, když nevím, kdy se bručoun Horan vrátí. „Moc ráda" odpověděla jsem mu a šla se do svého pokoje převléknout. Poté jsem zaklepala na dveře jeho pokoje a opatrně jsem vstoupila. Niall už ležel v posteli a čekal na mě. Přešla jsem k němu, vlezla si k němu pod peřinu a stulila se mu na hrudi. Niall si začal hrát s mými vlasy a já pomalu začala usínat.

Tak, tady je další dílek. Je to oddychovka. Snad se bude líbit. M*