Zatracená poezie

Volný

A až vypnou
se všechny naděje,
kdo bude ten,
co se usměje?
Tmou až do konce.
Splyne v jedno.

Ruku zaťatou v pěst
v ní nějáký vzkaz,
kde bude stát jen,
že si jdou
pro všechny
z nás.

Trn zapíchlý ve rtu,
krev stékající po těle,
bez planné naděje
žádá si vše.
Utišit bolest,
jen trochu
a dál cítit
tu ostrou bolest v krku.
Němota se tomu říká,
tak prosím,
osvoboď kolibříka.