Mé pocity přetékají obavami,
tak jsi to ty,
nebo jsme to my?
Jsme furt ty samý hvězdy?
Nebo jsme už
dostatečně zbledly?
Laskavý doteky
střídá mrtvý mlčení,
nevím,
jestli tyhle trapný chvíle
se někdy promění.
Slíbej mi ze rtů přítomnost.
Slíbej mi ze rtů žal.
Už nejsi tak neznámej,
jak ses od začátku zdál.
Mizíš ted ve tmě.
Chytni mě za ruku,
milá noci.
Jsi moje já tvoje,
nehledám jinde pomoci.
Už nehledám útěchu v lidech,
vždyť mi po nich vždycky
jen zasraný prázdný místo zbyde.
Ty jsi jen vzduch,
ty ztrácíš se i když tu jsi.
Rozpouštim si ohnivý vlasy.
Dým se ztrácí v jasný věci. Občas se světlo dobrejch zítřků na chvíli rozsvěcí.
Kde jsou ty naše mocný kouzelný kouzla,
přeju si abys mi noci,
nikdy z rukou nevyklouzla.
Už nejsme to
ty a já.
Jen
já
a
noc.
