Zatracená poezie

Červená

Poslední radost odjela
v tom červenym autě.
Na celou noc si vzpomínám,
i když jen občas
a příšerně matně.
Opileckej závoj pohltil děti noci, sedíme pospolu,
už není nám pomoci.
Víčka přivřený k sobě,
každej cítí žal,
říkáme všechno je v pohodě,
neřeš to dál.
Láska tu plane,
mezi dvěma světy,
nechtěj po nás moc,
furt jsme jen děti.