Zatracená poezie

Další květen

Říkáš,
koupím ti krabičku,
ale už nekouříš
je to reflex, jako ta slza,
stekající ti po líčku.
Schováváš se před černobílym světem
pak se koukáš, jak mizí další květen.
Měsíc, kterej sliboval
nějákou změnu.
Ale ty jsi předem řekla:
"Stejně zapomenu."
A takhle to jde celou věcnost.
Mysli na to, zme tvůj život
není nekonečno.
Žiješ stejně dlouho, jako každej druhej.
Každej sudej i lichej.
Tak ty svoje životní karty
už nemíchej, přijde další.
Další květen.
To pro co žiješ a nežiješ.