Zatracená poezie

Vrána

Chladná jako led,
se zlatym srdcem
a stříbrnou korunou
čekala na špatný chvíle
až se někam do minulosti
odsunou
s černýma ptačíma křídlama
a kouskem naděje
kreslila bílýma křídama
černý květy
sama se sebou boj sváděje.
s krabičkou zlatejch máček
nebyla vrána, ale malej ptáček
se sklenkou průhledný vody
scházela střízlivě
dost strmý schody.
A vždycky měla hnízdo
kam vlezla
v dobách nepohody.
to chlapecký rameno
který šeptalo jí
slůvka svobody.