Vyšla jsem ze třídy a už tam na mě čekal. Jakmile promluvil, rozzářil mojí tvář úsměvem, který mi oplatil.
,,Ani jsem nedoufala, že tam budeš chtít jít." Začala jsem. Popravdě jsem ale doufala dost silně.
,, Jasně, že chci, užijeme si to. A koho 3.? Už někoho máš?"
Jasně, že chce? To se kvůli jednoznačné odpovědi vyjádřil až po dni? To těžko, něco v tom je, jen zjistit co.
,,No mě nikdo nenapadá, já fakt nevím, " lhala jsem, vzala bych Eddie, taky hraje volejbal, ,,ty někoho 3. máš?"
Tak hrozně jsem doufala, aby řekl ne, aby neřekl žádnou ze svých nových ,, kamarádek". Přišlo mi, že přes prázdniny se mu zvýšilo ego a teď o něm ví snad každá ve městě.
,,Popravdě mě napadl můj strejda. Teda jestli by ti to nevadilo." Dlouze se mi zadíval do očí.
,,To není špatný nápad." Pousmála jsem se. Bylo to tak napůl nucené. Na jednu stranu jsem byla ráda, že to není nějaká z jeho kamarádek, na druhou mi úplně vyrazil dech, s touhle variantou jsem opravdu nepočítala.
,,Kam bys chtěla jít na oběd?" Zeptal se.
,,Překvap mě."
Došli jsme na roh jedné ulice.
,, Zavři oči a věř mi." Přikázal.
To se mu lehce řekne, věř mi, věřím mu, ale naopak nevěřím. Bála jsem se, ale udělala, co po mě chtěl.
Občas mě navigoval slovy schody nebo skrč se, jinak mě pořád držel kolem ramen. V hlavě mi šrotovalo, kam to jdeme. Snažila jsem se vybavit si cestu poslepu, ale moc se mi to nedařilo, nakonec jsem usoudila, že to nemá cenu.
,, Už můžeš." Vítězoslavně pronesl.
Nacházeli jsme se v sushi baru. Jedna z věcí, které nesnáším, je sushi, ale nechtěla jsem mu kazit radost.
,,Tý jo, to jsi vybíral sám, nebo ti někdo pomáhal?" Spíš nějaká pomáhala... Znělo to malinko znechuceně, ale jenom tak, že kdyby věděl, že nesnáším sushi poznal by to, ale když to neví ani si toho nevšimne.
Podíval se na mě s vrásčitým čelem a nechápavou tváří.
,,Já sám."
Jen jsem přikývla.
Posadili jsem se k stolu u okna, kde jsme mohli pozorovat, jak kolem nás prochází různé podoby osob. Ani jsem nezaznamenala, že už objednal.
Jídlo nám přinesli brzo. Není divu, měli tu jenom sushi, šlo jen o to, jaké přesně si vyberete.
,,Dobrou chuť." Zdálo se mi to, nebo to řekl s pošklebkem?
Nedala jsem nic znám a popřála dobrou chuť taky.
Dala jsem si do pusy první sousto a už se mi chtělo zvracet. Můj obličej nedokázal předstírat a zatvářila jsem se dost kysele a znechuceně.
,,Copak? Nechutná?" Vyprskl smíchy.
,,Ty podrazáku!" Přidala jsem se k němu.
Strašně jsme se začali smát a celá restaurace na nás upírala zrak.
,,Tak pojď, půjdeme se vážně někam najíst." Řekl.
Byl to geniální vtip, dost mě zmátl, vůbec nešlo poznat, že si ze mě celou dobu dělá blázny.
,,Naletěla jsi mi!" Pořád se nepřestával smát.
,,Ale když to bylo tak věrohodné!" Dělala jsem naštvanou a zrazenou, ale úsměv nechyběl.
Dorazili jsme do pizzerie.
,,Jednu šunkovou s sebou." Odpověděl ještě dřív, než se ho stačila obsluha zeptat.
Nechápavě jsem se na něj podívala.
,,Chci ti ukázat jedno místo." Objasnil mi.
