,,Mám hlad," vykřikla jsem ve třídě, ,,kdo půjde se mnou?" Chtěla jsem se odreagovat a zlepšit si náladu, i když pochybuji, že by něco bylo lepšího než pravý nefalšovaný smích. Popravdě smích raněného, ale to nikdo vědět nemusel.
,,Já bych šel." Přiznal se Phil.
,,Skvěle! Ale pospěš, nečekám dlouho."
Phil vyskočil a rozeběhl se ke mně. ,,Můžeme!"
Měla jsem v plánu projít kolem NĚJ a pomstít se za tu holku. Já vím, je to dětinské, ale nemohla jsem to nechat jen tak.
Phil mě chytl kolem ramen, jakoby prokoukl můj plán a chtěl ho ještě vylepšit. Já neprotestovala a chytla ho kolem boků. Museli jsme vypadat sladce, nebo, aspoň jsem chtěla, aby tomu tak bylo.
No tak, otoč se! Otoč se! Křičela jsem na NĚJ v duchu přes celou chodbu.
Buď mě vyslyšel sám bůh, nebo to byla gigantická náhoda, ale otočil se. Chvíli nás pozoroval, pak se usmál a otočil se zpátky.
Cože?! To jako bylo všechno?
Phil si všimnul mého výrazu ve tváři a zpozorněl. ,,Copak?" Jen jsem zavrtěla hlavou a začala rozhovor kam se půjdeme najíst.
S Philem to bylo pěkné, je vtipný a cítím se s ním dobře.
Teď mě napadla hodně zlá myšlenka, opravdu hodně zlá, ale první to musím prodiskutovat s Jesmin.
Hned po příchodu domů domů jsem jí zavolala, jestli se můžeme sejít.
Za dvacet minut jsme se nacházeli v kavárně kousek od mého domu.
,,Jes, mám takový nápad... ON mě prostě a jednoduše bere jako kamarádku a nic víc a pak mě zve na oběd a máme piknik a nevím co ještě, já to nevydržím, už jsem se snažila dlouho."
,,Jak to myslíš, že to nevydržíš?" Tázala se Jes.
,,Nejsem zase tak škaredá, abych nemohla mít kluka ne?"
,,Ne...?" Nechápavě odpověděla.
,,Kam tím míříš?"
,, Prostě mě napadlo, že třeba, kdyby mě viděl s někým jiným, uvědomil by si to... "
,,Hele já nevím M. , co když se to nepovede? A ty navíc zraníš toho kluka, co bude návnada..."
,, Máš pravdu, je to pitomost... Nebudu nikoho využívat."
Jes mě vždycky tak nějak postaví na zem, když jsem až moc v oblacích.
Pár dní se nic nedělo a na mě přicházely myšlenky, že to vzdám.
Zazvonil mi telefon.
MAISIE? AHOJ. MÁM DOTAZ, POČÍTÁŠ ZÍTRA S TOU PÁRTY?
NO JASNĚ! TĚŠÍM SE NA TO CELÝ TÝDEN!
Vlastně jsem na to úplně zapomněla, ale teď do mě vstoupila úplně nová energie. Šla jsem se podívat do skříně, co bych si tak zítra mohla vzít na sebe. Našla jsem černé koktejlky. Vyfotila jsem je a poslala Jes se vzkazem: Hodí se?
Jes mi okamžitě odpověděla, že vypadají úžasně.
Hledala jsem ještě líčení na zítra a přemýšlela účes, když mi napsal ON. Ani jsem to nechtěla číst, protože by mi o zkazilo náladu, ale něco ve mně mi říkalo, že je to důležité.
ZÍTRA SRAZ VE 13.00 NA ZASTÁVCE. XOXO
Cože? Proč? Jaký sraz?
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že máme ten volejbal. Počkat, ale to nejde, ta párty začíná ve 4 odpoledne a volejbal v 1, mám 3 hodiny to odehrát a dostat se na druhou stranu města. To asi nezvládnu, to je skoro nemožné. Jenže oběma jsem to slíbila, jeho jsem o to ještě prosila...
AHOJ, PROMIŇ, ŽE TI VOLÁM TAKHLE POZDĚ, ALE MÁM MENŠÍ PROBLÉM...
Řekla jsem do telefonu.
AHOJ. COPAK SE DĚJE?
Odpověděla Jes nakřáplým hlasem, asi jsem ji probudila.
JÁ JSEM ZAPOMNĚLA, ŽE MÁM TEN VOLEJBAL ZÍTRA... OD 1, TAKŽE ASI ÚPLNĚ NESTIHNU TU PÁRTY, NEBO TAM SPÍŠ PŘIJDU POZDĚ.
TO NEVADÍ MAISIE, TAK PŘIJDEŠ POZDĚJI, SVĚT SE NEZBOŘÍ.
JSI ZLATO!
VÍM, JAK TI NA TOM ZÁLEŽÍ. TAK ZÍTRA.
PA.
