Nemohla jsem usnout, bylo to nesnesitelné. Čekání na den, kdy se nic může stát vším, kdy mám zase jednou šanci z něho udělat víc než mého kamaráda. Usnu až o půlnoci. Honí se mi hlavou myšlenky, abych se zítra nějak neznemožnila, abych vypadala dobře...
Ráno jsem prospala, vstávala jsem až na oběd. Věci jsem měla nachystané z večera a tak jsem jenom čapla tašku a hodila na sebe triko a kalhoty a vyrazila. Je to skoro hodina cesty, takže jsem si do uší vrazila sluchátka. Upoutala mě jedna písnička, kterou jsem našla včera v noci, nemohla jsem si pomoct a pouštěla jsem si ji pořád dokola. Samotnou mě překvapilo, že mi z toho nehrabe a i když jsem jí poslouchala po stopadesáté, neomrzela mě. Když jsem si uvědomila, že se blíží do cíle, povzdechla jsem si, měla jsem pocit, že jsem na té písničce závislá... Jak tak počítám, pojede mi hlavou celé odpoledne, dokud ji nepřebije jiná muzika.
Přijíždím na zastávku a rozhlížím se z okna, jestli jo uvidím. Je celý v černém a má tašku přes rameno, opírá se o zábradlí a vypadá zamyšleně. Zastavujeme a já na něj nepřestávám upírat zrak. Konečně si mě všimne a jde mi naproti. Nevím, jestli to hrál, že mě nevidí, protože ta tramvaj přijížděla dost dlouho, já to koneckonců dělám docela často, ale to je jedno.
,,Ahoj! Tak jak ses vyspala?" Začne naší konverzaci. Nevím, jestli to cítím jenom já, ale přijde mi to hrozně trapné.
,,Ahoj, no popravdě nic moc, nemohla jsem usnout." Vždycky jsem mu říkala pravdu, mé pocity a nálady, chápal mě, byl asi jediný, ale teď jsem přemýšlela, jestli to by dobrý nápad, co když se bude ptát kvůli čemu jsem nemohla usnout a já mu budu muset říct pravdu, to by vznikla ještě trapnější situace, než je tu teď.
Došli jsme na místo určení, chvíli jsme tam postávali, protože bylo ještě trochu brzo. Začal zdravit nějaké lidí a vždycky mi pošeptal kdo to je. Pak vcházel jeden chlápek, tipovala bych ho tak na 30, vypadal dost k světu, vypracované tělo a pěkné oči. Trochu jsem se pousmála, ON si toho asi všimnul. ,,Tohle je můj strejda..." Podívala jsem se na něj, trochu pootevřela pusu a podívala se zpět na toho sexy týpka. Asi nic byl moc nadšený z mého výrazu, ale pudy jsou pudy...
,,Zdravím! Ty budeš Maisie viď? Já jsem strejda od tohohle skvělýho chlapa," poplácal HO po zádech, ,,říkej mi Nick."
,,Ehm, ahoj, jo, ráda tě poznávám." Zaryla jsem oči do země, protože jiank bych na něj musela pořád zírat.
Po skončení téhle akce jsme si s Nickem byli dost blízcí, nebo aspoň víc, než bych si měla být blízká se strejdou kluka, který se mi líbí. Ale nevadilo mi to, což bylo dost zvláštní.
Skončili jsme na 4. místě, to je smůla, bylo to o fous.
Doprovodili mě na zastávku a já se většinu času bavila jenom s Nickem, vlastně většinu celého času. Byl skvělý, povídal mi, že hraje na kytaru a pracuje v jednom klubu, do kterého mě mimochodem pozval. Na rozloučení mě i obejmul, myslím, že sympatie byly oboustranné. ON na nás jen trochu nevěřícně koukal, ale nic neříkal. Nebyl jediný, komu to přišlo celkem divné, ale o mně je známo, že divné věci mám ráda.
Domů jsem dojela celkem pozdě, bylo půl osmé, ještě na mě čekala ta párty a já byla úplně vyšťavená a hrozně jsem smrděla. Doufala jsem, že mi pomůže sprcha, ať už od únavy, tak od smradu. Vylezla jsem nabitá novou energií. Podívala jsem se do zrcadla a nešlo nic jiného, než se usmát, byla jsem na sebe pyšná, na celý svůj život a hrozně jsem se těšila na dnešní večer.
