V tu chvíli kolem prošel ON.
Ne, snad nic neslyšel, nemusel by... Já vím, že původní plán byl ho nechat žárlit na Phila, ale dneska na to není vhodná chvíle.
Všimla jsem si, že má pořád sluchátka v uších. Tím se snižuje pravděpodobnost, že to slyšel.
Phil, jak říkal, na mě čekal před školou. Šli jsme do kavárny, kde si dal cappuccino a já horkou čokoládu, protože kávu nepiju. Povídali jsme si. Pak mě vzal za ruku a mě se zrychlil tep, ale nebylo to to samé, jako s NÍM, bylo to spíš že strachu, protože jsem byla v koncích. Co teď mám dělat? Hlavně nesmím dát nic znát. Neprotestovala jsem a nechala moji ruku v jeho.
Naše ruce se nerozpojily až k mému domu pozdě večer. Za tu dobu se nám propletly prsty dohromady a já se uklidnila. ,,Vždyť o nic nejde." Říkala jsem si.
,,Bylo to krásné dopoledne."
,,Taky si myslím." Přitakala jsem, ani nevím, jak to ze mě vypadlo.
Přišlo jedno velké a dlouhé obejmutí. Naštěstí jenom to. Naskočila mi husí kůže a zrychlil se mi tep, znova.
Celý večer jsem si odehrávala v hlavě dnešní den, přemýšlela, jestli jsem neudělala blbost. Phil se mi líbí, to ano, ale právě, že se mi JENOM líbí, nic víc. Musím se vzchopit, probudit se, jinak ublížím jak jemu, tak sobě.
,,Jess? Potřebuju pomoct!" Řekla jsem do telefonu.
,,Povídej, tvá vrba je připravena."
Všechno jsem jí vylíčila. Škoda, že jsem neviděla její výraz, protože by stál za to, nic neříkala ani po dvou minutách.
,,Jess?"
,,Jo, promiň, já byla malinko zamyšlená. No co s tebou holka...? To je těžká věc. Řiď se podle srdce."
To mi moc nepomohla, chtěla jsem jasný názor, ach jo...
Z přemýšlení mě vytrhl zvuk nové zprávy.
TY S NÍM CHODÍŠ?
Bože... Ku**a!! Jak MU teď mám vysvětlit, že ne... Vše nasvědčuje tomu, že ano. Protože zjevně SLYŠEL ten rozhovor!
NE, NECHODÍM S NÍM, JENOM SPOLUŽÁK ZE TŘÍDY.
AHA... NO, ŽE S NÍM CHODÍŠ VEN A SE MNOU NE... ASI NEJSEM TVŮJ KAMARÁD CO?
Dělá si srandu?! To jako zapomněl? Zapomněl na ty chvíle, kdy jsme spolu strávili celé dny, navzájem se překvapovali dárky a byli spolu na pikniku? Ach jo... Nějak mi došla síla na tohle všechno. Musím fakt přestat, nejlepší by asi bylo dát si pár týdnů bez kluků...
JSI MŮJ KAMARÁD.
DOBŘE, TO JSEM RÁD. XOXO
To je všechno? Většinou se čeká, že mě někam pozveš zlato.... No tak snad někdy jindy...
Byla jsem úplně vyčerpaná a vlezla si do teplé postele s horkým čajem. Ten večer jsem ale nemohla usnout, vůbec. Nic nepomáhalo, ani hudba ani videa, ani kniha ani učení do školy.
Když moc přemýšlím o životě a budoucnosti, usnout mi nejde, jak jsem právě zjistila.
Nakonec pomohlo prostě zavřít oči a vší silou je nechat zavřené.
