Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy, vlastně jsem ani nevěděla, co je za den, ale to se mi stává i normálně. Vzala jsem si prášek a zalezla zpátky do postele s počítačem a pustila si do uší písničky.
Začala hrát Say you won't let go od Jamese Arthura a já si vzpomněla na předešlý den. Celé mi to připadalo hrozně hloupé a neskutečné. Až teď mi došlo, jak moc zvláštní to bylo.
Zpráva od Jess!
DOJELA JSI VČERA BEZPEČNĚ DOMŮ? SKORO VŮBEC JSEM TĚ NEVIDĚLA! PANE BOŽE, AŤ SE TI NIC NESTALO, PROSÍM!
Vyzvánění...
,,Ježišmarjá!! Jak ráda tě slyším, nejsi mrtvá!" Zakřičela do telefonu Jess.
,,Jess, zaprvé, ahoj. Zadruhé neřvi, šíleně mě bolí hlava a za třetí, ano jsem v pořádku a neumřela jsem. Taky jsem ráda, že tě slyším. "
,, Promiň.. Ale, kde jsi včera celou dobu byla? Naposled jsem tě viděla, jak jdeš někam s Philem, všechno OK?"
,,Jess! Nic se nestalo, jasný?! Zachechtala jsem se.
,,Tak co jste v tom případě dělali celou noc?!" Smála se taky.
,,To je složitější, vlastně jsme si jenom pokecali."
,, Vážně jsem byla strachy bez sebe.."
,, Dobře "mami", příště ti poslušně nahlásím kam jdu a v kolik se vrátím domů."
,,Hele nedělej si z toho srandu!"
,,Chill bro! Jak jsi se vůbec včera měla ty?"
,, Nebudeš mi věřit...!!"
,,Potkala jsi nějakého úžasného a perfektního kluka?"
,,Jak to víš?" Zesmutněla.
Jenom jsem se zachichotala.
,,Ale on není jenom perfektní a úžasný, je to ten, kterého jsem si opravdu vysnila!"
,,Nepovídej.." Přidala jsem trochu sarkasmu, protože tuhle větu jsem už od ní slyšela mnohokrát.
,,No právě, že povídám....." Začala mi vyprávět její včerejší storku a pokračovala další dvě hodiny, já už jsem to vzdala po patnácti minutách a přestala ji skoro vnímat, jen, když se na něco zeptala, zkusila jsem že sebe vypravit kloudnou odpověď.
Jakmile náš hovor skončil, rozhodla jsem se udělat něco málo do školy, přece jenom včera jsem si užívala, tak dneska se musím aspoň trochu věnovat "práci".
Zbytek neděle ubíhal pomalu a nezáživně.
Až večer jsem si zkontrolovala zprávy. 3 nepřečtené... První a ta nejstarší byla od NĚJ.
AHOJ PRINCEZNO, DĚKUJU MOC ZA VČEREJŠEK, MOC JSEM SI TO UŽIL, DOUFÁM, ŽE TY TAKY. MOHLI BYCHOM ZASE NĚKDY STRÁVIT ČAS SPOLU. MĚJ SE
Druhá byla od Phila.
AHOJ, JÁ, CHTĚL JSEM TI ŘÍCT, ŽE VČERA TO BYL OPRAVDU KOUZELNÝ VEČER, A CHTĚL BYCH TĚ ZÍTRA POZVAT NA KAFE, CO TY NA TO?
Třetí byla od Annie.
MAISIE! NA ZÍTRA MÁME TEN PROJEKT NA ANGLINU, TAK NA TO PROSÍM NEZAPOMEŇ, JÁ NESTÍHÁM.
Co z toho vyplývá?
1) Nějakým záhadným způsobem jsem na NĚJ znovu zapůsobila. Nebo spíš možná žárlil na svého strýčka a uvědomil si, že neexistuje v mém životě jenom on.
2) Phil to vzal asi nějak vážně, což úplně nevím, jestli je dobře, protože nevím, jestli s ním něco chci mít.
3) Musím začít makat na projektu... Co to je vlastně za projekt?! Sakra...
Moc se omlouvám, že jsem nepřidávala nové příběhy, ale doufám, že i přes to se vám budou líbit. Užívejte předvánoční čas.
