WeBaDyn - Příběh tří streamerů

#1

Měsíc po přestěhování

Pořád je to to samý dokola. Ráno se vzbudim udělám snídani, jak mě, tak těm dvoum. Trochu se to změnilo, neříkám, že ne, ale nějaký znatelný rozdíl nevidim. Oni se prostě chovají jako děti a já jim musim dělat maminku.

Postupen času jsem si na to začal zvykat. Prostě jsem už bral jako samozřejmost, že udělám jídlo, uklidím nebo, že mě pořád někdo vyrušuje od mé práce.

Postupem času už jsem to nevnímal jako něco špatného. Byla to pro mě denní rutina. Vstát udělat snídani, uklidit, a pak chvilka volnýho času, než bude někdo něco potřebovat.

A jak šel čas, i kluci si začali trochu zvykat na život bez rodiny a čas od času i něco udělali. Ale pořád sme si práci nerozdělovali rovným dílem. Někdy jsem toho udělal míň, někdy víc, zkrátka bylo to lepší jak na začátku. Pak se ale stalo něco, co navždy změnilo náš život.

Jednoho dne, kdy mi nebylo zrovna dobře, jo, tomu, že mám horečku, bolí mě hlava a sem nachlazenej, říkám nebylo zrovna dobře, se kluci rozhodli, že pojedeme na větší nákup. Přece jenom, musíme občas dělat takovýto nákupy základních věcí. Bylo asi deset ráno když mi někdo bez zaklepání vkročil do pokoje. Ten někdo byl Herdyn, ten rozumnější z mých dvou kamarádů.

"Čau Ráďo, ty ještě spíš, jé sorry, sem tě asi vzbudil coo.. My jdem s platinou nakupovat, ale vidim, že tobě asi není nejlíp, takže půjdem sami, aspoň jednou ti uděláme radost.. A ty se dej mezitim dokupy, jo?" řekl bleskurychle. "Jo jasně, ake dávejte pozor, dneska je čtvrtek, to znamená slevy v obchodech, bude velkej provoz a já bych nerad, kdyby se vám něco stalo." odpověděl jsem..

Jsem rád, že něco jednou budou dělat beze mě. Aspoň zjistí, že i když u nakupování není Ráďa, tak se dá všechno zvládnout. Popravdě jsem se dost bál, že se jim něco stane, ale jsou dospělí.

Ještě chvíli jsem ležel v posteli zachumlanej do peřin, pak jsem se zvednul a šel si do kuchyně uděat jídlo. Na pánvičku jsem rozklepnul tři vejce a šel jsem na záchod. Přece jenom, ty vajca se chvilku vaří, takže mám čas. To jsem si ale jen myslel....