WeBaDyn - Příběh tří streamerů

#17

POHLED RADKA:
Štěpán tady není. Prohledali jsme celý dům. Nikde nic. Žádný vzkaz.

Už jsou to 2 hodiny jsem zjistil, že u není. Ani nevím kolikrát jsem mu už volal. Co když se mu něco stalo?

Ještě chvíli jsem seděl a přemýšlel. Moje obavy ně donutily zakročit, jdu ho hledat.

V tu chvíli mi ale zavolal Pavel. Proč mi sakra volá, když je v místnosti vedle mě?

Hovor:

P: Čau Ráďo, prosimtě vem moje auto a okamžitě přijeď na Červenkovu ulici, mám Štěpána, ale dělej.

R: Počkat co? Co mu je? Jak je na tom?

P: Na nic se neptej, nasedni do auta a jeď!

Rychle jsem vyjel.

Už jsem skoro na místě.

U zdi jednoho z domů seděl opřený Štěpán. Byl celý poškrábaný, oblečení měl roztrhané, na mnoha místech obličeje mu tekla krev.

Vypadal jako bezdomovec.

Po pravé straně seděl Pavel.

Starostlivě se ho stále na něco vyptával. Nebo to tak aspoň vypadalo.

Rychle jsem zaparkoval a vydal se rychlým krokem za nimi.

Běžel jsem jako o závod, jako by mi šlo o život.

Nikdo mi zase nechtěl zoodpovědět všechny otázky.

Štěpán nebyl schopný, Pavel taky ne. "Řeknu ti to později" řekl mi.

Vzali jsem Štěpána do náruče a rozešli se k autu.

Doma

Byl celý promrzlý, hned jsme ho dali do postele.

Začal výslech.

Dozvěděli jsme se co se stalo, teda většinu.

A z toho jsme odvodili to, že byl celou noc venku. V té zimě.

Hlavní je ale to, že mu to pomohlo. I když jak se to vezme. No, aspoň už se chová normálně.

Pavel odešel streamovat. Zůstal jsem s ním sám.

Přijde mi to hrozně divné. Poslední dobou se dějou hrozný věci. Jako.. Jako by jsme měli pořádnou smůlu, která se na nás přilepila a nechtělajít pryč.