Oba jsme tiše seděli a čekali. Čekali, než se dozvíme, jak je na tom náš kamarád, i když jsme oba věděli, že na tom dobře není. V tu chvíli se otevřely dveře. Vyšla z nich doktorka, která mířila k nám.
"Dobrý den, vy budete asi kamarádi pana Buchty, žejo?" řekla. "Ano, já jsem Pavel Mikeš, řídil jsem auto, když se stala ta nehoda. A tady vedle mě sedí Radek Vedral." ujal se toho Pavel. "Tak, asi vás zajímá, jak je na tom váš kamarád. Pan Buchta má silný otřes mozku, plno pohmožděnin a velice nepěkně zlomenou ruku." řekla.
POHLED ŠTĚPÁNA: Když jsem otevřel oči, byl jsem v nějakém neznámém prostředí. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem v nemocnici. Co se stalo? Proč tu jsem? Hlavou se mi promítalo mnoho otázek, na které mi však nikdo nemohl odpovědět. Byl jsem tu úplně sám. Bolelo mě celé tělo. Hlavně pravá ruka. Když jsem se na ni podíval, zjistil jsem, že je v sádře. Zavřel jsem oči a snažil jsem se zase usnout.
Už jsem skoro spal, když v tom se otevřely dveře. Otevřel jsem oči, abych se podíval, kdo přišel. Ve dveřích stál Pavel a Radek. "Štěpo.." řekl smutně Pája a rozbrečel se. Nechápavě jsem se díval na brečícího Pavla a taky na Radka, který se ho snažil uklidnit. "Můžete mi prosim říct, co se tu děje a proč Pavel brečí?" řekl jsem po chvíli. "Věc se má tak, že ste tady s Pavlem jeli nakupovat, auto před váma zastavilo a Pavel už to neubrzdil a narazili ste do něj. Proto seš teďka tady. No a Pavel si furt myslí, že je to jeho vina, i když s tím nemohl nic udělat." odpověděl Radek. "Ale Pavle... Není to tvoje chyba. Je to chyba toho debila co před náma zastavil. Nic si z toho nedělej. Sem v poho." řekl jsem. Ještě chvíli jsme si povídali a pak už kluci museli jít.
Den už se chílil k večeru, já jsem byl celkem unavený, a tak jsem se rozhodl, že půjdu spát. Zavřel jsem oči a během chvíle jsem spal. V noci jsem se ale vzbudil.
Lidi fakt moc moc moc děkuji za vaši podporu. Strašně mě to motivuje psát dál a dál. :) Dneska dáme na oslavu 200 přečtení ještě jeddn díl :) Tak se těště :)
ČTEŠ
WeBaDyn - Příběh tří streamerů
FanfictionByli jsme jen tři kluci, co hráli počítačové hry. Byli jsme kamarádi, ale moc osobně sme se neznali. Začal nás štvát stálý kontakt s rodinou a jednoho dne jsme se rozhodli, že ji opustíme. Nebyl to však nejlepší nápad.
