Tmavě šedý kouř se šířil chodbou oddělující naše pokoje. "Co se stalo?" hned jsem se ptal Radka, který očividně taky nechápal." Vylezl jsem z postele a vydal jsem se za zdrojem onoho kouře s Ráďou v patách.
***
Jsou dvě hodiny ráno a já stojím před naším domem, ze kterého šlehají oranžovožluté plameny ohně. V ruce držím svůj počítač, jedinou věc, co se mi povedla zachránit. V pozadí slyším sirény hasičského auta, které jsme před chvílí zavolali.
V tom zmatku jsem si ani nevzpomněl na můj poslední rozhovor s rodičemi. Na rozhovor, ve kterém mi řekli, že až se nám ten barák rozpadne, nemám se vracet.
Byl jsem tak mimo z toho, že jsem nevěděl co budu dělat, že jsem si ani nevšimnul toho, že na mě Ráďa už asi minutu volá.
POHLED RADKA: "Hej Pavle!! Poď sem!" volal jsem už asi po páté na mého zamyšleného kamaráda.
Vzdal jsem to. Došel jsem k němu a ještě jednou sem ho oslovil. "Jdeme za Štěpou" rázně sem řekl. A tak jsme se 2 streameři vydali ve dvě ráno za naším třetím kamarádem do nemocnice.
POHLED ŠTĚPÁNA: Šel jsem spát asi v deset. Zdál se mi krásný sen, o srazu s fanoušky, o tom jak mi všichni děkují za streamy, chtějí podpis, fotku...
Moje snění přerušilo zavrzání dveří, ve kterých se objevil Pája s Herďou. "To už je ráno?" zeptal jsem se rozespale." Ne.. víš přišli sme ti něco říct.." řekl mi Pavlík. "Stalo se něco?" zněla moje další otázka. Lehce jsem znervózněl. Chvíli to trvalo, ale dočkal jsem se odpovědi. "Jo"
ČTEŠ
WeBaDyn - Příběh tří streamerů
FanfictionByli jsme jen tři kluci, co hráli počítačové hry. Byli jsme kamarádi, ale moc osobně sme se neznali. Začal nás štvát stálý kontakt s rodinou a jednoho dne jsme se rozhodli, že ji opustíme. Nebyl to však nejlepší nápad.
