Už jen podle tónu Pavlova tónu jsem poznal, že něco není v pořádku. Když mi však Pája řekl, conse stalo, nemohl jsem tomu uvěřit. "Hele, nebudu to nějak produžovat, takže ti to řeknu hned. Vůbec nevíme, jak se to stalo, ale Ráďa se šel večer napít.. a když sešel ze schodů... uviděl že.. že nám hoří celý spodní patro domu.. Kdyby.. kdyby se nevzbudil.. tak.. by sme tam uhořeli."
Pořád jsem doufal, že si ze mě jen dělají srandu, že je tady někde skrytá kamera, že je to nějakej podělanej prank. Ale.. Tohle je realita.
Ležel jsem v posteli a přemýšlel nad tím, co jsem se právě dozvěděl. Kluci na mě jen koukali. Nikdo nic neřípodpoTu chvíli ticha přerušil Ráďa: "Co budeme dělat zeptal se. Nikdo však nevěděl jak na jeho otázku odpovědět.
Vzpoměl jsem si na hádku s rodičemi před mím odjezdem do Prahy. Vzpoměl jsem si na to, jak mi říkali, že až se nám s naším domem něco stane, nemám s němi počítat.
Vzpomínal jsem na všechny společné chvilky, které jsem se svou rodinou prožil. Na to, jak mě podporovali, když jsem začínal s lolkem, jen díky jejich podpoře mám teď to co mám. Ale ranil jsem je. Ranil jsem je neskutečným způsobem a oni se mnou nechtějí mít nic společného.
Ani jsem si to neuvědomil a po obličeji mi začali stíkat kapičky slz. Nemyslel jsem na nic jiného než na mou budoucnost. Co budu teď dělat? Skončíme snad pod mostem???
ČTEŠ
WeBaDyn - Příběh tří streamerů
FanfictionByli jsme jen tři kluci, co hráli počítačové hry. Byli jsme kamarádi, ale moc osobně sme se neznali. Začal nás štvát stálý kontakt s rodinou a jednoho dne jsme se rozhodli, že ji opustíme. Nebyl to však nejlepší nápad.
