Přišel jsem k jeho posteli s náplastmi a dezinfekcí. Očistil jsem všechna místa na jeho poškrábaném obličeji, ty nejhorší zalepil náplastí.
"Opravdu jsi si jistý, že by sme neměli zajet do nemocnice?"
Štěpán nic neříkal. Seděl opřený o zeď na své matraci, přikrytý dekou, byl potichu.
"Opravdu jsi si jistý, že by sme neměli zajet do nemocnice?" zeptal jsem se ho už po několikáté. Zavrtěl hlavou znakem nesouhlasu.
Zbytek dne proběhl v pořádku. Hlavní náplní dnešního dne bylo psychické zotavování z toho, co všechno se za posledních pár týdnů stalo.. Autonehoda, Štěpán v nemocnici, dům shořel,
Štěpán se opil v baru a skončil přes noc na ulici.
Z tohohle se budeme vzpomatovávat ještě dlouho.
Pavel vypadal celkem v pohodě. Jako by ho to ani netrápilo. A nebo je sakra dobrej herec.
Přikláním se k druhé možnosti. Toto je jedna z vlastností většiny YTberů, streamerů, celkově lidí co vystupují na veřejnosti - skrývat svoje pocity a nálady.
Měli by jsme si promluvit.
Všichni tři, pohromadě, v klidu.
Ale jak tuhle konverzaci začít, tězká otázka.
Nakonec jsem tento nápad vypustil z hlavy.
POHLED ŠTĚPÁNA
Seděl jsem na své matraci alias matraci. Byl jsem z toho vseho tak zmatený. Bylo mi líp jako předtím, ale cítil jsem něco zvláštního......
Lidi, nemám vůbec čas, poslední dobou je toho hrozně moc. Napsala sem tedy aspoň krátkou kapitolku. Snad se bude líbit. :)
ČTEŠ
WeBaDyn - Příběh tří streamerů
FanfictionByli jsme jen tři kluci, co hráli počítačové hry. Byli jsme kamarádi, ale moc osobně sme se neznali. Začal nás štvát stálý kontakt s rodinou a jednoho dne jsme se rozhodli, že ji opustíme. Nebyl to však nejlepší nápad.
