Začíná pršet. Já stojím venku, jen s tričkem s krátkým rukávem. Cítím, jak studené kapky dopadají na moje vlasy, čelo i ruce. Je mi zima. Hrozná zima. Ale kluci tu budou během chvíle. To jsem si ale jen myslel.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam v tom dešti stál, mohla to být tak půl hodina. Mezitím jsem si už vytáhl z kufru mikinu, navlékl si ji na sebe, byl však takový liják, že byla během chvíle úplně durch proteklá.
U nemocnice zastavilo známé černé auto, Pavlovo auto. Z něj vystoupil Pavel a rozběhl se ke mně. Jak uviděl, že se mě teče voda proudem začal se smát. Mně to ale vtipný nepřišlo, vůbec. Třásl sem se zimou a doufal jsem, že už co nejdřív budu moct usednout do auta a vydat se směrem Třebíč, kde Pája bydlí.
Mezitím už z auta vystoupil i Radek. "Co tady děláte?" zakřičel na nás. Pak ale asi uvidělmě a pochopil. Vůbec se nesmál. Nahodil spíš takový starostlivý výraz.
Vyslékl jsem si mikinu i tričko, které bylo totálně promočené abych nezamokřil auto a vydal se směrem k Ráďovi. Ten si hned vylíkl svou mikinu a podal mi jí. "Vem si ji, nemůžeš tady přece být jen v kalhotech" řekl. "Děkuju Ráďo" usmál jsem se.
Celou cestu mi byla strašná zima. Na zadním sedadle jsem se mačkal s plno věcmi, takže můžu celkově říct, cesta byla strašná. Naštěstí jsem asi v půlce usnul.
Na oslavu prázdnin ještě jeden díl. A přece jenom, dluho žádný nebyl, a minulá kapitola byla krátká. Tak co? Kdo by htěl pokračování? :)
ČTEŠ
WeBaDyn - Příběh tří streamerů
FanfictionByli jsme jen tři kluci, co hráli počítačové hry. Byli jsme kamarádi, ale moc osobně sme se neznali. Začal nás štvát stálý kontakt s rodinou a jednoho dne jsme se rozhodli, že ji opustíme. Nebyl to však nejlepší nápad.
