WeBaDyn - Příběh tří streamerů

#15

"Haló Štěpáne" zatřásl jsem s ním.
Podíval se na mě. Pokrok! :)

POHLED ŠTĚPÁNA:
Kdy mě nechají na pokoji?
Kdy zjistí, že je stejně ignoruju?
Sice nechtěně, ale je to tak

Po celém dnu jsem změnil pozici, ve které ležím.
Otočil jsem se na druhý bok.
Dolehla na mě strašná únava.
Od mojich kamarádů zaznělo opět něco zaznělo.
Zavírám oči a usínám.

Sen.

Zdál se mi sen.

Že by mi konečně byly zodpovězeny otázky, jež se mi v hlavě promítají celý den?

Ne.

A nebo ano?

Nevím co si mám teď myslet.
Mám vůbec přemýšlet nad tím cobse mi teď zdá.

No dobře. Povím Vám co se stalo, co se mi zdálo a proč jsem teď ještě víc zmatený, než předtím.

Bylo to strašně divné. Jakoby ke mně někdo mluvil.
"Tohle je pomsta, chápeš pomsta, říkal"
Ale proč, co jsem komu udělal, proč by se mi někdo chtěl mstít.

Vzbudil jsem se. Konečně. Tahle noční můra je pryč. Zmateně jsem se začal ohlížet všude kolem sebe. Nevnímal jsem hlasy, které zněly kolem mě. Nevnímal jsem osoby, jež nademnou stály.

Co se to se mnou k sakru děje?

Už nemůžu jen ležet a čumět do té podělané zdi.

Začal jsem se soustředit na to, co říkají.
To soustředění mě bolelo, hodně bolelo.
Ale takhle.. To dál nešlo.

"Jak ti je?" zeptal se mě Ráďa.
"Je zbytečný se ho ptát. Vždyť víš že neodpoví" chtěl pokračovat, ale já ho přerušil.
"Já..." chtěl jsem říct.
Jejich pohledy směřovaly ke mně.

"Mluv Štěpo," řekl Pája.

"Já sám nevím, co se děje" smutně jsem řekl.

"To je v pohodě.. Jen.. S námi prosím mluv.." usmál se.

"To.. Nejde.."

Zvednul jsem se z postele a vydal se na záchod. Ptali se mě, kam jdu.. Ale proč odpovídat.

Když jsme došel následovala další otázka, tentokrát od Rádi:

"Nemáš hlad?"

"Popravdě.. Trochu jo" zněla moje odpověď.

"Tak pojď, něco k jídlu najdeme" koukl na mě vesele Pája.

***

Snědl jsem jídlo.
"Ráďo? Já.. Potřeboval bych si promluvit."
"Pojď za mnou" řekl.
Sedli jsme si na postel.
"Tak povídej" řekl.
Já už sem byl však z toho všeho tak strašně vystresovaný, že jsem to neunesl. A rozbrečel jsem se.