Marauders

Prolog

Jsou asi dva týdny do konce školního roku a já už se vezu domů z Krásnohůlek. Proč? No tak trochu jsem zatopila paní ředitelce v ředitelně. Nebyla z toho zrovna nadšená. Byla jsem vyloučená, ale stálo to za to. A teď čekám a užívám si posledních pár hodin klidu. Asi za tři hodiny budu v Anglii a asi se po tomto průšvihu nedožiji rána.
No máme ty tři hodiny času, tak vám o sobě asi něco řeknu. Nechci už přemýšlet, jak to se mnou dopadne. Tak jo, je mi šestnáct. Pocházím z čistokrevné rodiny Joesnových. Jsem vysoká asi 166 centimetrů. Štíhlá postava, ale plná jizev od mých drahých rodičů. Ale o tom až jindy. Můj obličej zdobí pronikavě modré oči. Mám blond vlasy asi po lopatky. Jsem zvěromág a metamorfomág. Jako zvěromág se dokážu proměnit ve vlka, nejšťastnější jsem, když se můžu proběhnout po lese jako sněhově bílá vlčice. Metaformomág znamená, že dokážu kdykoliv přeměňovat část svého těla nebo tělo celé. S touto vlastností se musí kouzelník narodit a je to schopnost ojedinělá. No není špatné si změnit vlasy podle toho jak chci. Jsem tak trochu rebel. Do každého průseru se ženu po hlavě aniž bych myslela na následky. No možná jsem se už zmínila, že jsem z čistokrevné rodiny. Moji rodiče jsou běsnící smrtijedi, kteří lpí na čistou krev. Než jsem si vybudovala čistou pověst v Krásnohůlkách, tak to trvalo asi půl roku. Mně osobně kouzelníci s takzvanou "špinavou" krví  nevadí. Nesdílím s rodiči tento názor teď a ani nikdy nebudu. Tak a dostáváme se k těm jizvám, určitě si vzpomínáte. Když jsem doma odporovala nebo něco udělala špatně i při sebemenší chybě jsem dostala tvrdý trest. Většinou je to kletba cruciatus. Když ovšem udělám nevědomky něco jako třeba odpor nebo špatně odvedenou práci, došlo i na ohnivý bič. Tuto věcičku má moje matka v oblibě. Pokaždé když dostanu výprask, tak se u toho  směje, jako by jí to snad mělo dělat radost. Někdy nakluše ke mě do pokoje a bezdůvodně mi přidá pár ran bičem, abych náhodou neměla těch jizev málo. Jizvy od tohoto nemožného nástroje štípou a pálí ještě další měsíc. Mně ovšem záda nikdy pálit nepřestanou jenom když jsem pryč od své milované matky. Říct svůj názor na mudly? Né, děkuji. Vlastně si své názory nechávám pro sebe.
Jsem jedináček, ale nebylo tomu tak. Měla jsem asi o hodinu staršího bratra. Jen o hodinu a stejně mi musel říkat "moje malá sestřičko". Je hezké na to vzpomínat. Nenávidím své rodiče, kterým zdobí zápěstí odporné znamení zla. Nenávidím je, protože zabili vlastního syna. Nestačí,  že skoro denně zabíjí a ničí tím životy mudlům, Nečistokrevným a krvezrádcům. Ne, toto jim nestačí. Oni zabijí vlastního syna jen proto, že se pohádali  a vyměňovali si názory o mudlech. Matka to už nevydržela a seslala na něj kledbu avada kedavra. Nestihl uhnout a zasáhlo ho to přímo do hrudi. Já tomu mohla jenom přihlížet. Nemohla jsem se se ztrátou bratra vyrovnat. Při této vzpomínce ukáplo pár nezbedných slz.
Vraťme se zpět, rodinu už necháme, jinak se tady zhroutím. Mám tu nejúžasnější sovu na světě. Jmenuje se Amy. Je to sova pálená a ve všem mi rozumí. Mám ji už od mláděte. No, už se blížíme k Londýnu. Z přemýšlení mě vytrhl naštvaný hlas ředitelky, která se uráčila zvednout tu svou tlustou prdel a jet se mnou, aby rodičům mohla říct, jak jsem nesnesitelná.

,,Slečno Joesnová vnímejte" koukla jsem se na ní s pohledem 'co jako chceš?'

Ona tento pohled ignorovala a informovala mě že za pět minut budeme u nás doma. No moc mi to neulehčuje. Moje záhuba se blíží. No nic naposledy jsem pohladila Amy a převlékla se mávnutím hůlky do krásnohůlské uniformy. Když jsme dorazili  a já vystoupila, okamžitě jsem zachytila mámin vraždící pohled. Pozvala nás dál a poslala skřítky pro moje  zavazadla. Jediné co jsem si vzala byla Amy a hůlka. Zbytek odnosili skřítci. Došli jsme do obyváku a ředitelka začala líčit vše ohledně mě a mého chování. Já dala režim spánku hned, jak řekla svou první větu.

Věta nečekaně zněla: "Vaše dcera je nezvladatelná! Tento typ dívek by neměl navstěvovat školu jako krásnohůlky."

TEĎ, teď  právě jsem přestala poslouchat. Uběhlo asi půl hodiny a já v polospánku zaregistrovala, že se na mě všichni dívají.