Marauders

36.Kapitola

Ráno jsme se, jak je mým zvykem, probudila v pobertovské ložnici. Jsem tu častěji než mívám v plánu. Protáhla jsem se jako kočka a seskočila z postele. Merline, potřebuji kafe. Vyplížila jsem se z pokoje a tak jak to nejrychleji šlo jsem šla do našeho pokoje. Lils ještě spala, jak jinak. Kdo by vstával v šest hodin? By musela být sebevrah. Smutně jsem se podívala na svou postýlku. Škoda, že ji musím podvést s koupelnou. Shodila jsem ze sebe oblečení a skočila do sprchy tak rychle, že jsem se málem rozplácla na podlaze. Jsem hold šikovná... Nechala jsem na sebe padat horké kapky vody a začala přemýšlet. Tak dlouho se nic nestalo. Luke se neozval rok, Bella si mě nevšímá a strejda Voldy hodil ignor. Takové ticho před bouří. Z chvilky ve sprše se stalo třicetiminutové stání pod horkou vodou. Můj útěk od reality. Bradavice kvůli mně zkrachnou kvůli účtu za vodu. Vylezla jsem ven a osušila se kouzlem. Oblékla jsem si uniformu jak jinak než s kalhotami místo sukně. Vlastně jsem si nebrala ani hábit, jenom jsem měla košili a kravatu. Hůlku jsem zastrčila do vysoké boty a vlasy změnila na tyrkysovou. Proč ne? Vyšla jsem z koupelny a začala budit Lily. "Lilečku, vstávej nebo příjdeš pozdě." Zašvitořila jsem a strhla jí peřinu. "Ehm... Né." Zamumlala a přikryla se polštářem. "Jestli nebudeš vstávat, budu muset zavolat takového kluka... Počkej, jak jen mu říkáš? Střapaté pako?" Provokovala jsem ji dál. "Né, Jamese né." Mlaskla a převalila se zpět. "Tak on už to není Potter?" Nepřestávala jsem a zabavila jí i polštář. "Jsi strašná vyděračka Viktoro." Zařvala a vysoukala se na nohy. "Já vím, a jsem na to pyšná." Zařvala jsem na ní po cestě ke kleci s Amy. "Nazdar holka, nechceš se proletět?" Zeptala jsem se Amy a jako bych věděla odpověď jsem začala otevírat okno. Odpovědí mi bylo souhlasné zahoukání a nedočkavé klování do klece. Otevřela jsem klec a donesla ji k oknu. Amy si vyhopkala na parapet a nadšeně vzlétla. Chtěla bych to taky umět. Jen tak si odletět. Z přemýšlení mě vyrušila Lily která už připravená hledala svou brašnu. "Hej Lily... Na židli." Houkla jsem na ni a došla si pro svou. "Sakra co se to se mnou v poslední době děje?" Zeptala se sama sebe a vyšla z pokoje. "Já bych věděla." Nahodila jsem provokativní hlas a naklonila se jí přes rameno. "No to jsem zvědavá, co z tebe zase vyleze...." Pronesla otráveně a sešla schody do společenky. "Jsi.... Zamilovaná!" Zašeptala jsem ji do ucha jako největší tajemství a utekla za klukama. Takový run jsem ještě nikdy nenahodila, protože mi hrozí pomalá smrt álá Lily Evansová. Rozběhla se za mnou, ale James jí stihl chytnout do náruče. "Dej ze mě ty pracky pryč Pottere!" Zaječela mu do ucha tak moc, že jsem ho až litovala. "Já si prostě nemůžu pomoct Evansová." Řekl vážně, ale Lily jako by tón ignorovala. Vysmekla se mu a přiběhla ke mně. "To si vypiješ!" Zašeptal mi výhružně do ucha a odběhla do velké síně. Stála jsem jako solný sloup. Kluci se postavili vedle mě a nechápavě koukali tam, kde se ztratila rudá hříva vlasů. "Já tu holku nechápu." Konstatoval Sirius a objal mě kolem ramen. "Buď v klidu, to já taky ne." Poplácal ho po zádech James. "Nechte ji být, asi má krámy." Zastala jsem se jí a jako první se dala do kroku. "Spíš už je z nás na prášky." Uznal Rem. "Je s námi častěji, než se normálním lidem doporučuje." Dodal. Uznale jsem pokývala hlavou. Nejspíš má pravdu. Podle mě je zmatená ohledně Jamese. Vlastně, kdo by nebyl... Do velké síně jsme se dostali kolem sedmý, což znamenalo, že byla plná studentů. Nikde jsem neviděla Lily a tak jsme si sedli na konec stolu, kam nám nikdo nesedá. Nojo máme tam reserve. Rychle jsem se najedla a opustila kluky s tím, že jdu najít Lily. Siriusovi jsem věnovala pusu na tvář a odběhla na místo, které má Lily nejraději. Vyšla jsem z hradu a zamířila k sovinci. Jak jsem předpokládala, seděla na schodech. Přišla jsem k ní a sedla si. "Lily, co se děje?" Zeptala jsem se pomalu a koukala se na ni. "Já ho asi miluju, ale nedokážu se s tím vyrovnat..." Nechala vyznít větu do ztracena. Já věděla, že za to může ten hnědovlasý imbecil. "Lily, ser na to. Jasně, že se s tím můžeš vyrovnat. Musíš ale počkat, až si teď debil konečně uvědomí, že na tebe musí jinak. Jednu dobu to už celkem vypadalo, ale pak se to vrátilo..." Snažila jsem se jí uklidnit. Ano vím, že to neumím, ale něco jí říct musím... "Jo, to asi jo." Povzdechla si a najednou se vymrštila do sedu. "Kámo dělej, hodina!" Zařvala panicky, popadla mě za brašnu a táhla směr hrad. Sakra! A to zrovna musíme mít Minnie na přeněňování. Utíkaly jsme jak nejrychleji to šlo, ale stejně jsme se do třídy dostaly až deset minut po začátku hodiny. "Ok, já zaklepu a ty nás omluvíš." Šeptala jsem k Lily a chystala se zaklepat. "Ani náhodou pro Merlina! Chceš mě zabít? Já klepu, ty mluvíš." Řekla rázně a tak tak jsem ji zastavila, než její ruka stihla ukončit můj život. "Ani nápad! Já si to řekla dřív!!!" Řekla jsem už trochu hlasitěji. "No a co?! Já jsem mladší a tak to musíš vyřídit ty, jako ta zodpovědnější!" Škodolibě se usmála a znova se otočila ke dveřím. "Jo tak to byl dobrej vtip! Stejně jsme tam byly kvůli tobě, TAK NEVAL, A OMLUV NÁS TY!" Dobře musím přiznat, že už jsme na sebe celkem řvaly. "Prostě zaklepu a ty mluv ok?" Zavalila a nebezpečně se přiblížila s rukou ke dveřím. "Ne já zaklepu!" Zařvala jsem. "NE já zaklepu!" V tom se otevřely dveře, ale v zápalu hádky jsme to ani jedna nezaregistrovaly. "Prostě zaklepu já!" Naštvala jsem se a chystala se zaklepat. Vítězoslavně jsem se koukala na Lily a ani nepostřehla, že nemám na CO klepat. Nahmatal jsem jen vzduch a zakopla o práh. Vyvalila jsem se do třídy a nechápavě koukala na lidi v ní. Lily to nevydržela a začala se smát, ostatně jako celá třída. Ovšem Mc'gonagallová tak pobaveně nevypadala. Rty měla stáhlé do úzké linky a koukala na mě jako na blázna, který právě utekl od Munga. "Ehm... Dobrý den paní profesorko... My... Ehm... Zaspaly, jo zaspaly." Snažila jsem se to ještě zachránit, ale bezvýsledně. Lily začala hned přikyvovat, protože na ní naše hodná Minnie hodnila vražedný pohled. "Příště si místo hádání radši připravte věrohodnější lež. Teď si sedněte a každé odebírám pět bodů! Ať se to vícekrát neopakuje!" Řekla výhružně a vrátila se k výkladu. Otočila jsem se dozadu na Jamese, protože začal mít kecy. "A pak že My jsme nezodpovědní milý Tichošlápku." Řekl 'velice' kultivovaně. Ale to by nebylo ono, kdyby se Sirius nepřidal. "Ano ano drahý Dvanácteráku. Nechápu, jak někdy někdo mohl takovou lež říct." Kroutil hlavou a měl co dělat aby se nerozesmál. "Tak hele vy dva 'zodpovědní' a 'vyspělí' muži. Pište si to, protože ode mě žádné poznámky nečekejte." Zachránil mě Remus a vrátil se k zapisování poznámek. Ty dvě Paka se na sebe udiveně podívala a začala otravovat Remuse. Zasmala jsem se. Tihle tři mi vždycky zachrání náladu. "No Viki, měly jsme na málem." Konstatovala Lily. "To teda jo, nechtělo by se mi dneska na rande s Filchem." Poznamenala jsem a dál si psala. "Nápodobně." Zasmala se Lily a také začala psát. V tom jako by mi vyplatí svět a já se propadala do tmy. Najednou se vyjasnilo, a přede mnou se objevila vidina astronomické věže v deštivém počasí. Byla to jasná zpráva...

################################

OK... Tak asi po roce zase tady😂
Pro Merlina příjde mi už trapný se za to omlouvat, a tak se přiznávám, že jsem byla lenošná to napsat. Ale na druhou stranu to musí odlehčit situace, že nebyla inspirace a ani čas... Dobře čas byl, ale budeme dělat že ne. Doufám, že jste rádi, že je nová kapitola a že nejste zklamaní. 😂 No nic. Tak deváťákům co píšou ve čtvrtek přijímačky jako já přeju štěstí. 💚💚💚💚 Čáu 💚💚💚💚💚💚💚💚💚