Marauders

11.kapitola-vzpomínky 2/2

Ten den už se zde neukázal. Využila jsem toho a četla dál svou knihu. Četla jsem dlouho do noci než jsem usla.

Ráno jsem se probudila bez rány do břicha a když jsem se podívala na stůl měla jsem tam snídani která se skládala z chleba a vody. Snědla jsem ji a četla si dál. I tento den jsem zůstala bez mučení a návštěvy.

Možná sem byla naivní a myslela si že mě voldemort nechá být. Šeredně jsem se spletla. Ráno mě probudila ukrutná bolest v podbříšku. Schoulila jsem se do klubíčka a bolestně zasténala. Jen se ušklíbl a odlevitoval mě k žili. Zhrozila jsem se. Toto bylo stokrát horší, než řezání. Házela jsem sebou ale nebylo mi to platné. Namířil na mě hůlku a zamumlal legiliments.

Poprvé se vidím s luciusem. Moje nejmilovanější skřítka umírá kvůli mě. Poprvé sedím na koštěti. Hraji s bratrem famfrpál. Moje kamarádka se na mě vybodla. Smrt bratra. Sedím na lavičce a padá na mě sníh v tu chvíly mi na ramení přistane sova pálená kterou si nechám. Zjevuje se mi sněhově bílý vlk a varuje mě před Luciusem. Moje první zmlácení do bezvědomí. První krok. Zjišťuji že jsem metamorfomág. Smrt babičky a znovu smrt bratra. Sakra sakra sakra musím ho dostat z hlavy. Už to nenesu.

Otevřela jsem zprudka oči a rozdýchávala to. "Jak je možné že mi v Nitrozpytu dokáže vzdorovat malá holka?" Zeptal se naštvaně Voldy a já se ušklíbla. Ze židle mě zhodil na zem a zeptal se na větu kterou slyším už po několikáté. Zavrtěla jsem hlavou a on do mě kopl. Vykašlala jsem trochu krve ale jemu to bylo jedno. "Crucio" zařval  a namířil na mě hůlkou. Mučil mě dlouho a já i tak nevydala ani hlásku. Po delší době jsem upadla do bezvědomí. Probrala jsem se a usoudila jsem že je ráno. Ucítila jsem ukrutnou bolest v břiše. Vytáhla jsem tričko a zůstala civět na břicho. Měla jsem ho namodralý a někde i rudý. Ten debil. Ulevila jsem si ale stejně to nepomohlo. Pokud dobře počítám tak dneska mám volno. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení a tak jsem se pokoušela dočíst knihu.

Další den mě probrala tvrdá facka. Škubla jsem sebou a spadla z postele. Mnula jsem si břicho a snažila se nebrečet. Odlevitoval mě na stůl a vyhrnul mi triko po břicho. Vzal nůž a zeptal se na větu která mi už lezla na nervy. Zakroutila jsem hlavou a on mi na břicho zaçal vyrývat nápis. Křičela jsem nešlo to vydržet. Pak se přesunul na ruce. Rezal mě a ja jen tiše vzlykala. Konečně toho nechal a pak použil cruciatus. Propadla jsem se do své milované temnoty.
Dalších pět měsíců probíhalo stejně. Každý druhý den cruciatus a k tomu přidal buď hrabání se ve vzpomínkách nebo řezání. Když jsem se podívala na břicho den poté zjostila jsem že mi tam vyril slovo krvezrádce. Nevím jak to udělal ale i když se to zahojilo zbyla tam jasně zřetwlná jizva. Šlo to dokonale přečíst. Jeden večer bylo už velice chladno. Na sobě jsem ěla dca zakrvácené a špinavé  hadry. Deka kterou jsem tam měla mě vůbec nezahřívala. Už to muselo skončit. Nedávala jsm tomu naději ale svýma skřehlíma a vyhublíma prstama jsem zašátrala pod polštářem odkud jsem vyndala lektvar a knihu. Znovu asi už po tisící jsem si představovala jak mi něco narůstá. Prostě cokoliv. Srst, peří nebo kůže podívala jse se a nemohla jsem tomu uvěřit. Ruce jsem měla pokryty sněhově bílou srstí. Na nic sem nečekala a kopla do sebe lektvar. Pocítila jsem škubnutí v ruce. Koukla jsem na ní a poznala že se přelomila. Bolestí jsem spadla z postele a snášeka tu hroznou bolest. Nohy se mi přelomily a páteř se prodloužila. Cítila jsem jak se mi prodlužují špičáky a z nehtů se stávají drápy. Nos se mi protáhl a z hlavy mi vyrostli uši. Zakňučela jsem a pak si to uvědomila. Podařilo se mi to. Změnila jsem se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opatrně jsem se vyšvihla na všechny čtyři a užívala si tepla co mi poskytl kožich vyskočila jsem na postel a snažila jsem se přrměnit zpět do lidské podoby. Chvíly mi to trvalo ale povedlo se. Bylo to stejně bolestivé jako před tím ale já to vydržela. Pak jsem to zkoušela pořád dokola a pak to ani nebolelo. Ani jsem se nenadála a usla jsem. Ráno mě probudila rána do břicha. Jak kdybych si už nezvykla.jen jsem se stočila do klubíčka a vrhla po něm zamračený pohled. "Hodně štěstí k narozeninám. Musím ti poblahopřát. Už šest měsíců se z tebe snažím dostat kladnou odpověď a furt nic. Pustím tě dnes domů. Pamatuj ale že se tě ještě v sedmnácti zeptám. Nevzdávám to s tebou. Jen ti dávám sedm let klidu." Nemohla jsem tomu uvěřit. Ja půjdu domů. Přikývla jsem ale nemohla jsem ze sebe vydat hlásku z toho jak jsem měla vyschlo v krku. Otočil se aby otevřel dveře. Neváhala jsem a vzala knihu. Strčila jí pod triko a otočila se zpět. Jen se na mě znechuceně podíval a pokynul mi abych se postavila. Opatrně jsem se snažila postavit ale moje slabé a zmrzačené tělo mi tk nedovolilo. Povzdech si a hodil si mě přes rameno. Vyšli jsme z katakomb a já se nadýchala čerstvého vzduchu. Tak mooc mi chyběl. Byla studená prosincová noc a já začala promrzat. Ucítila jsem škubnutí v podbříšku. Přemístění mě úplně vysílilo. Upadla jsem do bezvědomí.

Probudila jsem se v něčem teplém. Pootevřela jsem oči a zjistila že jsem ve svém pokoji. Zachumlala jsem se víc do deky a byla štěstím celá bez sebe. Koukla jsem pod deku a zjistila jsem že jsem umytá, rány mám obvázané a převlečená. Nemohla jsem uvěřit že je ze mě kost a kůže. Opatrně jsem se posadila a nazula si papuče. Dala si župan co jsem našla na křesle a pomalým a malátným krokem se vydala do jídelny. Zaklepala jsem a vstoupila. Pokynula jsem na pozdrav svým rodučům a ti dělali jakobych byla pryč pár hodin. Usedla jsem ke stolu a hned se pustila do snídaně. Moc mi chybělo jídlo a čaj. Pak jsem se vrátila do pokoje a znovu usla.

"Wolfy? Wolfy no tak vnímej. Otevřela jsem oči z kterých se kutálelo pár slz. Jizva na břiše mě začala palit. "Pardon kluci jen sem se zamyslela." Snažila jsem se je odbít. "Zamyslela na deset minut?" Zeptal se podezřele James. Přikývla jsem a vydala se dál cestou do prasinek. Asi pochopily že o tom nechci mluvit a až na to budu přioravenátak jim to řeknu. V prasinkách jsme si to moc užily ale nebezpečně rychle se blížil večer a s ním i ÚPLNĚK!
******************************
Doufám že se kapča líbila. Moc děkuji tem co si můj příběh čtou a hlasují pro něj. ☺😉