Marauders

30.kapitola

Probudil mě řev. Bože moje hlava. Koho mám trefit?! "JAMESI POTTERE! CO JSTE TO TADY DO MERLINOVÝCH GATÍ DĚLALI?" Najednou jsem byla totálně vystřízlivělá. Snad v životě jsem neslyšela Doreu takhle nasranou. Otevřela jsem oči a zaklela. Možná až moc nahlas ,protože jsem si vysloužila káravý pohled od Dorey. Charlus vypadal....zklamaně ale zároveň pobaveně. No James to po někom zdědit musel. "NECHÁME VÁS TU CHVÍLI BEZ DOZORU A VY TO TU VYTOPÍTE? ZKLAMALI JSTE MĚ. ANI NEVÍTE JAK. Lily, Remusi, zlatíčka můžete jít. Na vás se hněvat nebudu. Vy určitě za nic nemůžete." Jaj ta mění nálady jak chameleon barvy. "Děkujeme paní Potterová. Čau vy tři. Nashle." Rozloučila se Lil a utekla. No ani se jí nedivím. Radši bych taky utekla. Remus se taky zdejchnul a nás tu nechali. A teď jsme čelili hněvu jménem Dorea. "Takže my to tady vysušíme a pak vám oznámím jaký bude váš trest." Oznámila nám, vzala Barneyho do náruče a otevřela dveře. Použila štítové kouzlo a začala sušit. "Do čeho jsme se to zase dostali?" Zasmála jsem se a chytla se za hlavu. Sakra pitomá kocovina. "Do spárů naštvané Dorey." Podotkl Sirius. Museli jsme vypadat jako bezďáci. Po chvíli nás zavolal Charlus dovnitř. Všichni jsme se posadili ke stolu a čekali na 'rozsudek'. "Takže. Zákaz kouzel, zákaz alkoholu, zákaz famfrpálu, zákaz košťat, zákaz vycházek. Budete uklízet a pomáhat mi s domácností! Jako trest. Odevzdáte mi své hůlky!" Jop a co tady budeme dělat? Sakra. "Mami ale to nemůžeš. S takovou toto budou ty nejhorší prázdniny v historii." Zařval James a odešel. "Rozumíme." Řekla jsem za všechny a odtáhla Siriuse nahoru. Později jsme odevzli hůlky a začali. Bože jak já nemávidím uklízení. Když bylo hotovo svalili jsme se na podlahu v pokoji kluků. "Já už vážně nemůžu." Postěžoval si Sirius. "Hmm." Na nic jiného jsem se nezmohla. Osm hodin večer a my jsme ztahaní jak psi. Ani jsme si to neuvědomili a usnuli jsme.

Den před začátkem školního roku jsme mohli na příčnou koupit si učebnice atd. Samozřejmě jsme většinu času byli u Taškáře. Bomby hnojůvky, zastírací prášky a dál a dál. Ještě ten večer jsem si zbalila kufr a vyžádala od Dorey svoje koště s pálkou. Poprvé a naposled co si nechám šahat na koště. Kufr jsem hodila do předsíně a Amy nechala letět do sovince v Bradavicích. Už se nemůžu dočkat Lily, Petera, Remuse, Hagrida i po Minnie se mi stýskalo. To její věčné "chovejte se jak udatní Nebelvíři a né stádo paviánů." Protivovo vyřvávání a provokování Filche. I to koště Norrisová mi chyběla. Usnula jsem natešená na nový školní rok. Ale to hned pominulo. Noční můra se dostavila.

Nacházím se v lese. Bosá  chodidla se třásla pod náporem chladu a jehličí co se do nich zarývalo tomu moc nepomáhalo. Rozhlédla jsem se. "Tady to znám!" Mumlala jsem si pořád dokola. Vyšla jsem takzvaně přímo za nosem. Prodírala jsem se houštinami a ostružiním. Nakonec jsem vyšla na nějaké mýtince. No jasně. Takže lidi, obeznámím vás se svou situací. Právě se nacházím v samém středu zapovězeného lesa na mé oblíbené mýtince s jezírkem. Určitě si vzpomínáte. Sedla jsem si do měkoučkého mechu. Nechápu to. Vždyť je léto! A mě je taková zima. Uslyšela jsem výhružně zavrčení. Pomalu jsem otočila hlavu a zděsila se. Předemnou stál Remus. No vlastně tak trochu né ve své kůži. Z úst mu odkapávaly sliny. Ohrnuté pysky odkrývaly ostré špičáky které by mi prokously hrdlo dřív než bych stačila říct famfrpál. Pomaličku jsem se zvedla a ruce dala před sebe do uklidňujícího gesta. "Ehm Reme to jsem já........." Remus se jako na povel rozběhl. Na nic jsem nečekala a začala utíkat dál od něj. Už předem mi bylo jasné, že  tohle je předem prohraný boj. Z posledních sil jsem se snažila proměnit ve vlka ale nešlo to. Nějaká síla mě držela v lidské podobě. Najednou jsem nedávala pozor a zakopla o kořen. Smířená se smrtí jsem zavřela oči a čekala. Slzy si našly cestu. Představte si, že váš nejlepší kamarád zaviní vaší smrt. Nic se nedělo a já otevřela oči. Předemnou stál Peter. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Zachraň mě prosímtě zachraň mě!" Řval a cloumal se mnou. "Pete co se děje co se stalo?" Ptala jsem se ale už tam nebyl. Pak jsem uviděla to známé zelené světlo a výkřik ženy. Je to tak zmatené. Objevila se předemnou osoba v černém kápí jedoucí na majestátně vyhlížejícím hipogryfovi. "Jeden z tvých přátel tě zradí. Bude to ten, od koho bys to nejméně čekala. Zapříčiní smrt hodně lidem ,ale bez něj by se nestalo to, co se stát má. Ty sama zemřeš jeho rukou. Jednoho dne si budeš myslet, že jseš šťastná, ale tenhle člověk ti ukáže........že je to jinak." Postava se rozplynula a namísto ní se objevila zelená záře a oči. Ty strašidelné oči plné šílenství a touhy zabíjet. Oči které mě budou pronásledovat až do konce mého života. Bála jsem se, že budou to poslední co uvidím před koncem.

Probudila jsem se vyskočila do sedu. Merline!!!! Složila jsem si hlavu do dlaní a snažila se uklidnit. Proč se sakra mě musí zdát tyto posraný sny?! Vsala jsem hůlku kterou jen tak mimochodem mám uz u sebe a vyšla z pokoje. Potichu abych nikoho nevzbudila jsem vyšla na zahradu. Kydla jsem si do trávy a sledovala noční oblohu. Tak bedlivě jsem sledovala hvězdy které občas nenápadně problikly barevným světlem. Srovnala jsem si propocené tričko a lehla si.  Tolik hvězd. Tak daleko jsou a přesto dokáží jednoho nepodstatného človíčka udivit. Konečně jsem přestala myslet na ten zpropadený sen. Z přemýšlení mě vyrušily kroky, které se přibližovaly. Vzala jsem hůlku, která byla pohozená vedle mě do ruky. Sedla jsem si a promluvila. "Přítel nebo nepřítel?" Dotyčný se zasmál a já poznala Siria. "Víš že si mě vylekal?!" Zeptala jsem se vyčítavě. Jen si sedl vedle mě. "To byl tak trochu účel." Usklíbl se. Z kapsy vyndal balíček cigaret a nabídl mi. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a vzala si ten 'nástroj smrti.' Připálil mi a já popotáhla. V puse se mi rozlila chuť tabáku a mintu. Hmmm mintové. Vypustila jsem kouř a najednou to ze mě trochu spadlo. "Zlý sen?" Zeptal  se krátce. Nepřítomně jsem kývla hlavou a dál pokračovala v zírání na oblohu. S každým vydechnutím kouře jakoby odpadaly moje starosti. Proč se Luke už neozval? Napadlo mě najedou. Asi to byl jen pouhý sen. Nic víc. "Mám se ptát?" Zeptal se znovu. Zakroutila jsem hlavou a típla cigaretu o chodník za mou hlavou. "Víš Viky. Já asi nevím jak to říct........no.........prostě k tobe cítím něco, co k žádné jiné. Něco co nedokážu popsat. Když nejsem s tebou, sžírá mě pocit samoty. Když se směješ je to to nejlepší co mi může zpříjemnit den. Když pláčeš ničí mě to. Viky nechtěla bys to se mnou zkusit? Nenutím tě....jestli to cítíš jinak ta stačí říct." Byla jsem naprosto vykolejená. Tak lidi, tady máte důkaz že Sirius Black má srdce. Cítím to ale stejně........................

******************************
Já jsem tak zlá  😂😂😂😂
Já vím já vím. Proč nebyla kapitola v neděli? Odpoved jasná. Tuhle kapitolu plánuji už dlouho a chtěla jsem ji napsat přijatelně aby byla k čtení. Druhý důvod jsou děti na wattpadu. To co tu tvoří za díla je k pláči a mě to úplně odrazuke sem chodit. Né všechny ale valná většina. Jako třeba. Príběh mám toho nejlepšího mafiána. Zkuste si to přečíst a pochopíte. Nechci říkat že je to hrozný ani to hejtit ale prostě mě to odrazuje. Co se to s wattpadem děje? Tak sem si vylila srdéčko a já děkuji za přečtení. A víte co? Tak zlá nebudu. Čtěte si dál. 😂

Zavzpomínala jsem na všechny ty okamžiky s ním. To on mi dokázal vykouzlit úsměv na rtech. Na nic jsem nečekala a jemně ho políbila. Byl překvapený ale za chvíli začal spolupracovat. Pohltil mě nepopsatelný pocit. Takový který říkal: tomuto člověku na tobě záleží a plně mu důvěřuješ. Nakonec jsme si hleděli do očí. Utápěla jsem se v té nejtemnější bouřce. Jeho oči mě totálně pohltily. Teď nebylo třeba slov. Prostě jsme tam tak seděli a koukali si do očí.

Asi jsem tam usla, v Siriově náruči. Záhadou pro mě bylo, že jem se probudila ve své posteli. Všechny okamžiky z minulé noci se dostavily a já s úsměvem na tváři šla probudit svého kluka. Promerlina to zní divně.  Vstoupila jsem do jejich pokoje a došla k spodní části postele, kde se rozvaloval Sirius. Klekla jsem si a dlouze ho políbila. Zavrtěl se a otevřel oči. "Dobré ráno zlatko. Měli bychom vztávat protože spěcháme na vlak." Zašvitořila jsem a vylezla za Jamesem. Zacpala jsem mu nos a hned byl vzhůrum. "Sakra Viky co blbneš? Já mám prázdniny." Ohradil se a chystal se dál spát. "Ne-é dneska ti oficiálně končí. Dělej Jamesi Pottere. Obleč se a ber kufr protožé JEDEME DO BRADAVIC.!!!"

Tak jo oficiálně konec  této kapitoly. 😂 budu vydávat v pondělí tak s tím počítejte. A co říkáte na Viky a Siria? 😊