Marauders

19.kapitola- nemilé překvapení

Zahákla jsem se za Siriusovo rámě. Došli jsme k mému nejoblíbenějšímu sluhovi co dneska hlásil jména. "Zdravím vás slečno Victorie. Váš doprovod je pan Black? Skvělá volba. Vaše matka vyletí z kůže." Zašvitořil a plácl si se mnou. "Andrew ja nejdu se Siriusem proto aby máti zešílela." Řekla jsem a šibalsky se usmála. "Dobře v tom případě nebudu zdržovat už tak máte zpoždění." "Děkuji. Měj se."
"A proč teda šla slečna Victorie s panem Blackem?" Ušklíbl se Sirius provokativně. "Protože slečně Victorii není pan Black lhostejný." Opáčila jsem mu. Na nic dalšího se nestihl zeptat.
"Slečna Victorie Anastázie Joesnová s doprovodem Siriuse Oriona Blacka." Řekl Andrew. Vyšli jsme z postranní uličky a s nečitelným výrazem došli dolů po schodech do obrovského sálu. Všechny pohledy se stočily k nám.Jak já nenávidím tyto bezcitné zrůdy co slouží Voldymu a mučí nevinné mudlorozené a křížence.
"Vítám tě Victorie, můžeš na slovíčko?" Zeptala se matka když jsem k ní došla. "Jistě. Siriusi počkej na mne prosím." "Určitě Viky." Řekl a povzbudivě se na mě usmál. Následovala jsem matku do menšího salonku.
"Sedni si a poslouchej.! Nechápu kde sem s tvojí výchovou udělala chybu. Blackovi jsou sice čistokrevná a důležitá rodina ale s tím krvezrádcem vážně!? Proč ne s jeho mladším bratrem Regulusem. Ten se nepaktuje s mudly a kříženci. A nebo Lucius ten by byl ideální." "Promiň matko ale své partnery si budu volit sama!!! Nezáleží mi na tom že je krvezrádce pro mě není. I kdyby to byl mudla měla bych ho ráda úplně stejně." Oplatila sem stejnou kartou. Neměla sem to dělat. "Ty ubohá krvezrádkyně." Zařvala matka. "Crucio" pronesla nepromíjitelnou kledbu a ja se svezla na zem. Neřvala sem. Zvykla jsem si. "Toto bylo naposledy." Zasyčela mi u ucha a odešla.S námahou jsem se zvedla a přešla k zrcadlu. Kouzlem jsem se učesala a zastíracím kouzlem zamaskovala modřiny. Tak je to lepší. Vyšla jsem do společnosti. Po dobu tří hodin byla naše jediná zábava tancování, pití šampaňského a poslouchání nudných vtipů o mudlech, politice atd. Matka po mně házela nepěkné až vražedné pohledy. No co já za to nemůžu že nemám životní potřebu zabíjet. Sirius se zrovna bavil s nějakým snad jediným normálním člověkem a to se strýčkem Bernardem. "Strýčku omluv mě skočím si na toaletu." "Jistě jen běž já tady ještě něco dořeším s mladým panem Blackem." Řekl a mrkl na mě. Vyšla jsem z tý zatuchlý místnosti a vydala se směr můj pokoj. Dobře možna jsem trochu lhala ale potřebovala jsem si něck vyzvednout. No něco hm lepe řečeno knihu o zvěromázích. Už jsem ji dlouho nečetla tak proč si jí nepřečíst. My logic. Vyšlapala jsem ty zpropadené schody a otevřela dveře do mého pokoje.
Vešla jsem a vydala se ke knihovničce. "Máš tu velice zajímavé čtení." Ozval se hlas u mého ucha a já málem dostala infarkt. Otočila jsem se a stanula tváří v tvář Voldymu. "Taková kniha zvěromágové je velice zajímavá." "Ano to je a teď bych ti byla zavázána kdyby si mi tu knihu navalil a dal mi pokoj." Neměla jsem na něj náladu. Stačí mi že tu musím být. "Kvůli té knížce tu nejsem. Tady jí máš. Sem tu kvůli naší oblíbené otázce. Tak co měla si sedm let na to abysi se vzpamatovala a řekla ano. Victorie Anastázie Joesnová připojíš se do mých řad a staneš se smrtijedem?" "Kdy to konečně pochopíš. Ne nestanu se smrtijedem. Nechapu proč na mě tak naléháš a taky mě udivuje že máš takovou trpělivost. Ostatní by si už zabil." "No to je pravda. No dejme tomu že jsi potomek jedné z nejstarší a nejčistokrevnějších kouzelnických rodin. Musím tě mít ve svých řadách. A budu tě mučit tak dlouho dokud neuslyším ano." Už začal být trochu červený v obličeji. "Tak znovu jo? NE!" "Jak chceš. Crucio."

Sirius:
Už tam byla nějak dlouho. "Omluvte mě pane ale musím si odskočit." "Jistě jen běž chlapče." Vypařil jsem se z místností plných smrtijedů a vyšel  na chodbu. Jelikož sem to tady neznal proměnil sem se v psa a zachytil její pach. No bylo zajímavé že koupelnu jsem už přešel ale pach vedl  dál. Doběhl jsem až k obrovským dveřím. Tady stopa končila. Proměnil jsem se v člověka a zalomcoval za kliku. Bylo zamčeno. Vytáhl jsem hůlku a odemkl. Potichu jsem vběhl do pokoje a koukal se na výjev předemnou. Viky ležela na zemi a svíjela se v křečích. Nad ní stal nějakej muž a mířil vysílal na ni kledbu cruciatus. Neváhal jsem a zařval "Experiarmus." Muž to sice nečekal ale stihl to vykrýt. "Á krvezradce Black. Nepleť se tady. Seš jen pošetilec." Řekl mi a já se jen ušklíbl. Viky se přestala svíjet v křečích a hlasitě oddechovala. Ruku měla skřivenou do zajímavého úhlu a po obličeji modřiny. Naštvaně jsem se koukl po tom chlápkovi. "Kdo sakra seš?" Zeptal jsem se a namířil na něj hůlkou. "On to neví? On to sakra neví? No to nevadí. Ono ti to dojde. Ale když tady Victorii nevadí že mučím ji bude jí asi vadit že mučím tebe." Řekl a než sem stačil něco udělat dostal se mi do hlavy a jako mozkomor vzbouzel ty nejhorší vzpomínky.

Viky:
Nesnesla sem pohled na to jak se trápí. "Nech toho!" Zakřičela sem na něj a s námahou se postavila a uchopila svou hůlku. "Že by si to slečna rozmyslela?" "Ne nerozmyslela. Experiarmus!" Vyřkla sem odzbrojovací kouzlo. Než stihl zareagovat vyletěla mu hůlka z ruky a spadla na zem. "Ještě sme spolu neskončili. Pamatuj že stejně jednou budeš stat v mých řadach." A s těmito slovy se změnil v černý dým, v letu vzal svou hůlku a vyletěl z otevřeného okna. Svezla sem se na kolena a rozdýchavala šok. "Viky děkuju. Pojď vezmu tě do Bradavic." Řekl Sirius uklidňujícím hlasem a vzal mě do náruče. "Počkej jen si vezmu tu knihu." Zastavila sem ho a natáhla se na stůl pro knihu. Uvelebila sem se na jeho hrudi a zavřela oči. Nepotřebovala jsem cítit tu bolest ruky a celého mého těla. Přiznejme si to. Spánek je kouzelná věc která vás vysvobodí od reality. Propadnete se do světa fantazie kde si můžete stvořit krásný sen a nebo noční můru. V mém případě to byla noční můra. Spánek je jako smrt. Smrt vás osvobodí z tohoto krutého světa. Smrt je vlastně vysvobození. Spánek vás přesune do krásné nevědomosti a nalhává vám že realita je jiná. Pak ale jakoby do vás někdo zabodl dýku a vy se probudíte do toho starého světa plného bolesti. Život je nespravedlivý.

.............................................................
Ouuuuu tak sem konečně dokončila kapitolu po sto a více letech. No už mi to psaní chybělo. Je pravda že sem nevěděla jak ten ples ukončit ale pak mě něco napadlo. Jéééj apokalipsa se blíží. Né vážně. Co takhle tam trochu zamíchnout Voldyho. Už nám chyběl tak ho tam máte. Ja vím že sem mohla napsat delší kapitolu. Tato má jen 1 111 slov pokud tedy nepočítám tento nudný a zcela nepotřebný proslov. No nic pokusím se kapču vydat do vánoc a pak protože mám 29.12 narozky tak vám vydam kapču i ve čtvrtek. No sem to ale hodná 😅😅😇